Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dojatý trenér Kotyza: Finále je výpovědí o Petře. Prostě to v ní je

DĚKUJU MOC! Petra Kvitová (zády) se objímá s trenérem Davidem Kotyzou. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

5 2014
Londýn (Od našeho zpravodaje) - Po proměněném mečbolu se kouč David Kotyza v lóži předklonil a chytil se za oholenou hlavu. „Vypadalo to, že mi něco spadlo, že jo?“ žertoval chvíli poté, co jeho svěřenka Petra Kvitová fantastickým způsobem opanovala finále Wimbledonu. „Jindy se směju těm, co bulej. Ale tentokrát jsem se normálně sám rozbrečel. Jako ženská!“

V prvním rozhovoru na terase s výhledem na moknoucí All England Club hned v úvodu varoval: „Nevím, co mám vykládat. Ještě mi hučí v hlavě.“

A sotva začal odpověď na první otázku, hned se zarazil: „Vidíte, jako první věc říkám: Tak určitě…“

Uvědomil si, že mu uklouzlo klišé, které sportovci často používají. Nicméně pak pokračoval i pod vlivem silných emocí. 

Čekal jste, že Petra předvede něco takového?
Dnešní dopolední rozehrávka byla asi nejlepší, kterou jsem s ní zažil od konce roku 2011. 

Fotogalerie

Podívejte se na snímky našeho fotografa Michala Růžičky

V čem byla tak výjimečná?
Petra snad nezkazila míč, zkoušela si údery. Všechno jí tam padalo. Servisy i returny. Koukal jsem, fakt… Až jsem měl strach. Říkal jsem si: „To jsem zvědav, jestli si to v zápase sedne tak, jak to vypadá.“ A ono si to sedlo.

Byl ten výkon blízko k dokonalosti?
Co si pamatuju, finále vždycky zvládala ve velkém stylu. Její bilance je výrazně plusová. Po těch těžkých časech, které zažila loni nebo i letos, to ale nemuselo platit. A ono se to ukázalo beze zbytku. Svým výkonem ukázala, že je velká hráčka.

Petru už dost lidí odepsalo. Že prý už nikdy nic velkého nevyhraje. Že by měla vyměnit trenéra. Je to pro vás zadostiučinění?
Tohle k mému povolání patří. Já si na Petě nejvíc vážím toho, že mi důvěřuje. Že mi věřila i ve chvílích, kdy se nám nevedlo. Kdy nehrála, jak jsme si představovali. Je jednoduché sledovat z lóže hráčku, jak to tam krásně zabíjí. Ale tam nás moc nepotřebuje. To okolí potřebuje, když je dole. Když dělá všechno a výsledky nejsou. 

Ty roky po prvním wimbledonském titulu pro ni byly těžké, že?
Laťka byla po průlomovém roce 2011 nastavená hrozně vysoko. Výš, než bylo záhodno. Sama si na sebe naložila obrovský tlak. Pres z okolí je přirozený, ale dokud ho člověk nezažije, opravdu ho nepozná. Číst si o něm je k ničemu. To je jako byste slyšel, jak to smrdí, když šlápnete do hov... Ale teprve když do něj opravdu šlápnete, užíváte si to se vším všudy.

Kvitová: Sama jsem se divila, co předvádím

Rozhovor s wimbledonskou šampionkou

Už má zkušenosti s událostmi po velkém vítězství. Tentokrát to s ní tolik nezacloumá?
Vůbec nevím. Zkušenost je nepřenositelná. Ty zážitky jsou tak rozdílné. S ženskýma je to zvláštní. Člověk se ráno probudí, něco čeká, jenže ta realita je jiná. A když večer usíná, tak si vlastně říká, že to není žádné překvapení. Mě teď Petra překvapila mile. Ale už v Paříži, byť tam výsledkově neprorazila, jsem viděl záblesky Petry - šampionky.

Před třemi lety byl její triumf jako zázrak. Sama říká, že k němu přišla jako slepá k houslím. Tentokrát je víc zasloužený?
Je to mimořádný výkon v nejtěžší chvíli. Ještě víc než výsledek nějaké práce je to výpověď o Petře. Je to v ní. Předvedla to úplně naplno.

Do každého zápasu letos nastupovala jako favoritka. Byla to pro ni jakási zkouška z dospělosti?
Ve Wimbledonu se cítí dobře, bez ohledu na to, kdo stojí na druhé straně. Je to pro ni srdeční záležitost. Od prvních kol to moc neřešila. Měla to asi takhle: „Jsem ve Wimbledonu a chtěla bych tu něco velkého předvést.“ A přesně to udělala.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze