Co vedlo k výhře nad Li Na?
Bojovnost a víra, že to můžu dokázat. Doufala jsem, bojovala o každý balón. A taky jsem samozřejmě hrála dobře. Dobře jsem servírovala, hrála jsem i celkem chytře.
Z čeho ta víra vycházela?
Nahrála jsem pár zápasů v Birminghamu i tady. Li Na hraje dobře i na trávě, ale asi to není její nejoblíbenější povrch. Prostě jsem tam šla vyhrát. Dali nás na jedničku, což je krásný kurt. Pro takové zápasy sportuju. Teď jsem fakt šťastná.
Že Li Na při vašem mečbolu trefila lajnu, ukázalo až se zpožděním Jestřábí oko. Od sítě jste šla zpátky do boje. Nepokoušel se o vás infarkt?
Ten míček byl fakt těsný. Všichni začali tleskat a já neslyšela, že si vzala „challenge“. Pak kouknu na rozhodčí, jak to hlásí a říkám si: To není možný, musí to být aut. Nebyl. Hrozný moment. Už jsem vyhrála a najednou zase ne. Byla jsem nadšená a najednou jsem musela zpátky na zápas. V ten moment jsem ale udržela chladnou hlavu, myslela jsem jenom na to, jaký return zahraju. A ona dala debla. Hezký dárek, byla jsem docela šťastná.
Jak jste chtěla mečbol zahrát?
Jednoduše bekhend křížem. Byla jsem rozhodnutá do toho jít, uhrát si ten míček sama.
V poslední době jste musela přestát trest za doping i potíže s achilovkou. Berete tenhle úspěch jako zadostiučinění?
Určitě. A taky jako odměnu za to, jak pracujeme s trenérem. Ukazuje se, že je to dobrá cesta. Mám radost i za něj.
Stihli jste spolu po utkání prohodit pár slov?
Chvíli jsme si povídali o zápase. Nehrála jsem úplně super, ale mentálně jsem to zvládla. Nedala jsem jí nic zadarmo, každý balón jsem jela a věřila, že to můžu dohrát.
Li Na je zvyklá na velké kurty. Je pro vás těžké si na nich zvyknout?
Ona na nich hraje pořád, já vůbec. Člověk si na nich musí udělat svůj svět, nekoukat moc kolem. Už před zápasem jsem se tam šla mrknout, abych si prohlédla prostředí.
Právě tady jste před 11 lety hrála první grandslam. Je to váš nejoblíbenější turnaj?
Nejlepší a nejoblíbenější. Hrozně to tady miluju, je to tady úžasný. Když jsem každý ráno přijdu, atmosféra na mě foukne, jsem z toho naměkko.
Za jak dlouho se přestanete radovat a začnete myslet na další zápas?
Mám velkou radost, ale pokračuje se dál. Dneska půjdeme na dobrou večeři, ale pak se jede dál. Sebevědomí z tohohle zápasu si vezmu a v pondělí jdu na to zase.
Dánka Wozniacká není na osmifinále úplně nejhorší sokyně, že?
Tak je to výborná hráčka, na trávě jí to jde. Viděla jsem ji už v Eastbourne. Ale takhle to neberu. Nastoupím tam, pojedu si to svoje a uvidíme.
