Loni sice na Wimbledonu došel jen o kolo dál, ale loučil se jako hrdina. Pobavil diváky parádní bitvou se světovou jedničkou Novakem Djokovičem. A přestože prohrál, slyšel potlesk.
Letos se na něm projevil výpadek zaviněný zraněními. Po loňském daviscupovém semifinále s Francií přes půl roku nehrál. Wimbledon byl teprve jeho sedmým letošním turnajem, prvním na trávě.
A optimální fyzickou kondici zatím hledá. „V pěti setech už se projevilo, že mi to nekope tolik jako na začátku. Tentokrát bych po delším výpadku potřeboval, aby se hrálo na dva vítězné,“ říkal.
Trenér Petr Korda se ho navzdory těžké porážce pokoušel povzbuzovat. „Psal mi, že na to, že jsem měl před týdnem rakety zapíchlé ve slámě, ať to teď beru jako vítězství,“ líčil Štěpánek. „Přál jsem si jiný výsledek, ale zase musím být střízlivý a makat dál.“
Travnatý povrch přitom miluje, k Wimbledonu vzhlíží. „Pro mě je to tenisový Vatikán, každý trénink a hraní je pro mě mše. Moc mě to mrzí, ale dívám se dál, do druhé půlky roku. Navíc zítra hrajeme ještě debla,“ připomněl svou druhou londýnskou šanci po boku Michaila Južného.
Čísla v jeho případě nemluví moc pozitivně. Na žebříčku je na 203. místě. Letos mu bude 37 let. V hlavní soutěži na ATP letos vyhrál jen dva zápasy.
To ale neznamená, že by se vzdával.
„Žebříček nemá cenu moc sledovat. Chtěl jsem si dát čas a zjistit, jak jsem na tom. Pořád můžu hrát s nejlepšími, lepšil jsem se každým turnajem,“ řekl. „Návrat v žebříčku výš přijde ruku v ruce s výsledky. Budu na tom tvrdě pracovat a věřím, že se tam zase dostanu.“
Zatím se raduje z toho, že bolavá záda už ho netrápí. Chystá se nyní na americkou sérii turnajů, kde se shledá s koučem Kordou a která vyvrcholí čtvrtým grandslamem roku - US Open.
A po něm...?
„Žádné resumé nemusím dělat, jedu pořád dál. Říká se, že boj není o tom, kolik člověk rozdá ran, ale kolik je jich schopen přijmout a dál bojovat dál. Jedu dál a vůbec si nepřipouštím, že bych měl dělat nějaké resumé.“
Místo toho touží po tom, aby si příště odvezl z Wimbledonu příjemnější vzpomínku.
