Chodíte na tenis často?
Mně se tenis po fotbale vždy nejvíc líbil, ale nikdy jsem na něj neměl čas. Takže jsem na takovém turnaji poprvé. Byl jsem tu první týden na první kola, přinesl jsem trochu štěstíčko, tak se mi nechtělo zpátky. Bohužel jsem měl nějaké povinnosti, vrátil jsem se domů a za dva dny letěl zase sem. Měl jsem jít komentovat do studia čtvrtfinále mistrovství světa, ale to šlo stranou. Pro mě jako pro sportovce, vidět Petru vyhrát Wimbledon, to je těžko s něčím srovnatelné.
Jak jste se dostal do lóže?
Přes vyplétače Richarda Šodka a svého kamaráda Míšu Votavu, kteří se dobře znají. Tak nějak to vyšlo.
Stal jste se teď větším fanouškem Kvitové?
Tenis mě vždycky bavil, s Petrou jsem se potkal jednou dvakrát, když jsme otvírali kliniku v Prostějově, takže žádní velcí kamarádi nejsme. Přinesli jsme jí štěstí, tak jsme šli dál. Tenis je krásný sport, je to úplně něco jiného než fotbal, na který už mě tolik nebaví se dívat.
Jaký jste tenista?
Ježíš, asi nic moc. Sem tam si zahraju, bohužel ty operace kolen mi moc nedovolí. Když byly moje holky menší, tak chodily na tenis, takže k němu mám kladný vztah.
Je pro vás hráče z týmového sportu obdivuhodné, když tenistka musí na kurtu vše zvládnout sama?
Přesně tak, ve fotbale je celý tým dvaceti lidí. Může se střídat. V tenise se hráčka musí o všechno postarat jen ona. Trenér a tým jí z té dálky nepomohou. Je důležité mít hlavu v pořádku, vše je na ní. Musí být psychicky silná. Člověk nemůže polevit ani na chvíli, to se s fotbalem vůbec nedá srovnat. Tam když vedete 2:0, už myslíte na příští zápas. Tady jsem viděl některé zápasy, kdy se to zdálo jasné, a nakonec to dopadlo úplně jinak.
Jaký dojem na vás udělal její dnešní výkon?
Byl super. Viděl jsem Petru s Venus Williamsovou, to byl skvělý tenis oboustranně. Dnes to nemělo chybu, u Bouchardové byla vidět nervozita. Dnes jsem pochopil, že má na výsledek vliv i ten velký kurt. Peťa už věděla, do čeho jde.
