Sama má bohužel s těžkými porážkami dostatek zkušeností. Vyjímá se mezi nimi třeba ta z Wimbledonu 2014, kde navzdory dvěma mečbolům při servisu podlehla Kazašce Švedovové 6:3, 4:6, 6:8. A později přiznala, jak jí podobné prohry srážejí.
Ve středu si 114. hráčka světa připsala další. Byla tak blízko australskému průlomu: do 3. kola v Melbourne dosud nikdy neprošla a mohla tak zopakovat povedenou jízdu z loňského Wimbledonu.
Místo toho přišla další nepříjemná rána - pět nevyužitých mečbolů proti Puigové a bolavý konec. „Myslím si, že jsem druhý set nezahrála špatně. Ale je to trochu o štěstí. Dvakrát mi tipla stranu na první servis. Ani nevím, co jsem měla udělat jinak,“ líčila vytáhlá levačka. „Pak jsem ve třetím setu trochu znervóznila, tam to bylo špatné, tam to mělo dopadnout.“
Češka navíc přiznala, že ji zejména v závěru limitovala zraněná pravá noha, na níž nosila obvaz. „Není stoprocentní, nemohla jsem se úplně dobře hýbat,“ vyprávěla, zároveň si však vyčítala strategii. „Měla jsem být aktivnější, ale ona taky dobře servírovala, i když nemá tolik es.“
A tak po 2 hodinách a 20 minutách nakonec radostí vřeštěla Puigová. Když proměnila mečbol, lehla si na kurt a vstřebávala euforii, až poté podala Plíškové ruku.
„Je blbé, že se mi taková prohra stala zrovna na grandslamu a ve chvíli, když hraju docela dobře. O to je to horší. Ale musím na to co nejrychleji zapomenout,“ věděla Plíšková. „Nebudu myslet na to, že jsem měla mečboly.“
Jen malou útěchou jí byl nový rekord WTA v počtu es na zápas - 31, čímž o čtyři nechytatelné servisy překonala dosavadní maximum Němky Lisické. „Už jsem, myslím, jednou udělala nějaký rekord na ITF (turnaje nižší kategorie), ale tam to není oficiální, tak to nikdo moc nebral. Teď jsem to potvrdila,“ usmála se.
