Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Z neustálého otírání ručníkem u tenistů nemůžu, říká trenér Fencl

Časté otírání tenistů (na fotce Andy Murray) mezi výměnami je jedna z věcí, kterou by trenér Jiří Fencl omezil. Nelíbí se mu ani využívání různých typů míčů napříč turnaji. | foto: Profimedia.cz

31 2016
Paříž (Od našeho zpravodaje) - Působil jako trenér u fedcupového týmu, vedl Ivetu Benešovou, nyní koučuje Lucii Hradeckou. Mimoto je ale Jiří Fencl tenisový nadšenec, který sleduje moderní trendy, vyvinul aplikaci, již používají tenisté i fanoušci po celém světě, a otevřeně mluví o tom, co se mu na současném tenisu nelíbí. „Třeba statisticky je ten sport v pravěku,“ líčí prošedivělý usměvavý muž.

Co tím myslíte?
Když si vezmete hokej nebo basket, je to nebetyčný rozdíl. Vždyť v tenisu nenajdete ani takovou základní statistiku, kolik vítězných míčů nebo nevynucených chyb zahrál tenista za sezonu.

Proč tomu tak je?
Dalo by to hodně práce. Statistika v tenisu je velice subjektivní. Museli by se vychovat lidi, kteří by celý den seděli a statistiky dělali. Tak jako tady na grandslamu, kde člověk sedí u kurtu a láduje to do počítače. Ale takhle by to mělo být všude. Pak si můžete vyjet, kdo má nejvíc vítězných míčů z forhendu po čáře, kdo kazí nejvíc returnů. To je přece hrozně zajímavé.

Ale je to vůbec reálné, když se tenis hraje po celém světě?
To asi ne. Pravda, v NBA máte 30 hal, každý tým si vychová dva tři statistiky a je to. Kdybychom to měli udělat, tak skončíme u toho, že každý turnajový pořadatel musí mít pět šest lidí, kteří to budou umět a dělat. Jenže máte tři kurty, kde musíte sedět celý den, každý turnaj je úplně jinde. Nejde mít tým lidí, které byste tam mohli posílat. Bylo by to strašně drahé.

Vám se i díky tomu povedlo trefit díru na trhu s aplikací Resultina, která monitoruje výsledky hráčů po celém světě a zasílá uživatelům notifikace, když jimi sledovaní hráči dokončí zápas.
Věděl jsem, že tam je prostor. ITF, ATP a WTA spolu nespolupracují a nikdy nebudou. Každý si hraje na svém písečku, každý má svoji aplikaci. Ale že by je ti lidé sloučili dohromady? Nic takového se nestane.

Jaký má Resultina úspěch?
Dělali jsme ji původně hlavně pro sebe a pro známé. Ale chytla se: instalací je přes sto tisíc, aktivních uživatelů denně asi deset tisíc. A dějí se úsměvné příhody. Sedíme tady u stolu, o kousek dál Dominic Thiem a říká: „Já bych chtěl tuhle čepici (s logem aplikace).“ Nebo vedle nás trénovala Gavrilovová a říká: „To je česká aplikace, že jo? Je super.“ Pro spoustu lidí z tenisu je užitečná.

Zpět k nešvarům: co byste na tenisu změnil?
Byl bych pro, aby se žebříček počítal za dva roky. Vytváří to na tenisty strašný tlak, když obhajují výsledky z předchozí sezony. Stačí, abyste se na dva měsíce zranil, a máte velké problémy. Dva měsíce jste mimo, měsíc trvá, než se do toho dostanete, neobhájíte body, letíte dolů žebříčkem a pak je to strašně těžké.

Co ještě?
Přijde mi strašné, jak rozdílné jsou míče. Při fotbalovém šampionátu hráči měsíc dopředu skuhrají na nový míč, že to létá jinak a trvá, než si zvyknou. A my to máme každý týden. Kvůli zdraví hráčů a kvalitě hry bych zavedl pořád stejné míče.

Co z hlediska diváka?
Chtěl bych daleko rozdílnější povrchy. U chlapů všechno zpomalili. Nadal si třeba stěžuje, že je tenis náročný a všichni jsou hrozně vyřízení. A že by se mělo hrát víc na antuce. Jenže oni si vymohli, že všechny betony jsou jak antuka, hraje se dvacetkrát přes síť. Není divu, že se zhuntují. Když byl dřív rychlý beton, tak to šlo čtyřikrát přes síť a bylo hotovo.

Zato dnes výměny trvají věčně.
Miluju, když si pouštím staré Wimbledony. To se hrál servis volej, tenisté byli pořád na síti. Teď mi to přijde úplně úchylné. A beru to i z hlediska toho, že když se podíváte na mužskou špičku, je to všechno stejné. Nebýt Federera, který tomu dodává nějakou eleganci a šmrnc, tak všichni jen běhají a trefují míč.

Zápasy se taky táhnou. Co se s tím dá dělat? Hrát na grandslamech na dva vítězné sety?
Já jsem jasný zastánce tří. Kdyby se hrálo na dva, tak daleko víc dobrých hráčů prohraje dřív. Třeba tady Murray a Wawrinka.

Nehrát na výhody při shodě?
Ne. Znám to z turnajů WTA v deblu a myslím, že to popírá tenis. Tenisové počítání vymyslel úchyl a génius v jedné osobě. Dokud neuhrajete rozhodující míč, na těch předtím vůbec nezáleží. Musíte dokázat, že jste lepší než ten druhý. A uhrát dva míče za sebou ze shody je samozřejmě těžší. Devadesát procent hráčů by vám řeklo, že to je nesmysl.

Hrát sety do čtyř gamů?
Zažil jsem, když se to testovalo na menších turnajích. Do čtyř gamů a na tři vítězné. Na hráče byl od začátku neskutečný tlak. V prvním gamu si prohrají servis a už jsou v háji.

Ale přineslo by to víc napětí už od začátku setů.
Dívám se na věc jako tenista. Pro mě v setu není hluché místo. Když špatně začnete, máte pořád šanci ho otočit. Když naopak začnete dobře a v koncovce se toho trochu leknete, tak ten druhý se do setu může vrátit. To je na tenisu krásné.

Zrušit opakování podání, když škrtne o pásku?
Takovou změnu bych přežil.

Zavést stopky, které měří čas mezi výměnami?
To by se mi docela líbilo. Ale myslím, že dvacet vteřin mezi výměnami, jako je na grandslamech, je docela málo. Někdy to může být problém. Sběrač někde loví míč, vy čekáte... Ale hnal bych to.

Ještě něco?
Omezil bych, jak si hráči pořád říkají o ručník. Řekl bych: Tady si polož ručník na židli, a když si pro něj chceš dojít, můžeš, ale musíš to stihnout v rámci těch dvaceti vteřin. Z toho neustálého otírání nemůžu.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze