Ve Štrasburku odstartovala oslavy společně s Karolínou Plíškovou v deblu, Češky ve Francii slavně ovládly dramatický závěr fedcupového roku 2016.
Nyní je Barbora Strýcová na startovní čáře nového příběhu. „Jedinou výhodou je asi to, že nemusím čekat. Začíná se v 13.30 – vím, kdy se rozehraju, kdy si dám jídlo, kdy si odpočinu. Člověk má pak den naplánovaný, ale jinak je mi to jedno,“ říká o tom, že ji los poslat do akce jako první proti španělské jedničce Garbine Muguruzaové.
Z pěti českých triumfů zažila čtyři a rozhodně nemá dost. To platí pro celý tým kouče Petra Pály. Hlad a soudržnost, jedny z klíčových vlastností, neslábnou.
„Je hrozně fajn, že každá z nás chce Fed Cup hrát, i když to občas není ideální vůči našim turnajům a plánům. Ale rozhodneme se a jsme tady. I v tom je naše výjimečnost,“ popisuje. „Sejdeme se, za týden se stmelíme dohromady a víkend nám dává něco, co prostě jinak v roce nemáme. Jsme jedna parta, jdeme do toho, bojujeme. Nemyslíme na to, že už jsme trofejí vyhrály tolik. Každý zápas je nová výzva.“
Už proto, že opakované triumfy stojí mnohem více sil. Každý touží po tom, aby královny ze střední Evropy shodil z trůnu.
„Tlak je a bude. Což je normální, vyhrály jsme šestkrát za pět let. Musíme s tím umět pracovat,“ nestresuje se Strýcová. „Myslím, že už jsme zkušené. Ale rozhodně nechci říkat, že nás čeká nějaký lehký soupeř. To vůbec ne! Musíme být ostražití. Vždyť já na úvod hraju proti Muguruzaové, sedmé hráčce na světě. Může se stát cokoli, zvlášť ve Fed Cupu.“
Týmová soutěž je podle ní specifická právě v relativitě žebříčkového postavení. Boj v národních barvách mění rozpoložení, psychiku, elán.
„Každý může porazit každého,“ říká Strýcová. „Pokud hrajete doma, prostředí vás může vyburcovat. I když to třeba ze začátku nejde, lidi vám pomůžou tak, že se dokážete nakopnout a hrát úplně jiný tenis.“
Proto ona sama vyhlíží klání v ostravské aréně s radostí: „Diváci jsou pro mě velká bonus. Je hrozně fajn hrát před vyprodanou arénu, ale důležité je i emoce brzdit; diváci vás mohou strhnout tak, že to bere hodně energie. Něco si z toho vzít, ale zároveň být zavřený ve své bublině.“
V Ostravě je Češkám dobře, slovy Strýcové „nám tu snesou modrý z nebe“. A k tomu, aby se bouřícímu tribunami nedaly strhnout, jim mají posloužit zkušenosti nabyté v minulých letech.
„Je důležité mít pocit, že už jste si tím prošla. Vědět, jaké to je, jak s tím pracovat, jak moc budete nervózní,“ líčí Strýcová. „Mít za sebou vypjaté zápasy ve Fed Cupu je hodně velká výhoda. Já to loni zažila i v singlu i na závěr za stavu 2:2 v deblu s Kájou.“
Tehdy s Karolínou Plíškovou zlatou misi dotáhly. A pokud bude třeba, Strýcová si trojboj ve dvou dnech klidně zopakuje: „Pokud by na to přišlo a šlo do tuhého, jsem připravená. Moje tělo drží, musím to zaklepat.“
Cesta vstříc dalším vítězstvím začíná.
Muguruzaová? Musím být neustále ostražitáCelkem třikrát se zatím Barbora Strýcová potkala na kurtu se současnou španělskou jedničkou Garbine Muguruzaovou. Nejprve dvakrát padla, loni na Australian Open zvítězila jasně 6:3, 6:2. „Ale to už je dlouhá doba,“ říká. „Těžká soupeřka, těžký zápas, vždyť už vyhrála grandslam. Je hodně nebezpečná. Musím se soustředit sama na sebe, být připravená, ostražitá. Hrát svoji hru a hodně ji rozběhat, aby se unavila. Pracovat každý míč, každou výměnu. Ona je zkušený profík, proti bouřlivému prostředí se umí obrnět.“ Hru Španělky zná dobře, ji už méně: „Je to holka, s kterou se jenom pozdravíme – a to je celé. Ona pozdraví, zeptá se, jak se mám. Ale že bychom se vykecávaly, to ne.“ |
