Sport dál nabízí příběhy dříčů, kteří přes roztodivná protivenství doputují k úspěchu. Jedenadvacetiletá Allertová ještě týden před odletem do Austrálie váhala, zda se na dlouhou výpravu vůbec má vydat. Zase se ozval břišní sval, který si natrhla na podzim.
Byl to pro ni v říjnu v Lucemburku báječný pobyt s trpkou tečkou. Na turnaji WTA se prostřílela z kvalifikace až do semifinále. Porazila dvě soupeřky z Top 40 - Lisickou a Lepchenkovou. Jenže pak ucítila bolest, která jen tak nezmizela.
„Břicho mě trápilo tři měsíce,“ vyprávěla dívka z klubu TK Neridé v Melbourne poté, co si zajistila místenku do 1. kola. „Bylo nepříjemné, jak se ty potíže vracely. Chodím na masáže, protahuju se. Ale bojím se, aby se to zase nezhoršilo.“
Už dřív v kariéře zápolila se zdravotními nesnázemi: „Přes půl roku jsem nehrála kvůli rameni. Nemohla jsem přijít na to, jak se těch problémů zbavit.“
Zdá se však, že ji trable učinily odolnější. „Snažím se hrát pokorně, poctivě, rvát se o každý míč. Být ráda za každý vyhraný game, set a zápas. Teď jsem hlavně ráda, že mě nic nebolí.“
Trenér Jan Příhoda ji vede už pět let. V žertu běduje, že kvůli ní mu padají vlasy a tělesně chátrá. „Z některých mých komplikovanějších zápasů šediví,“ říká s úsměvem tenistka.
Ti dva k sobě dobře pasují. Ona mu vyčítá, že si občas dá na usnutí panáka. On si z ní často utahuje. „Od něj to beru, i když trochu přitvrdí. Mám ráda legraci.“
Když má Příhoda mluvit vážně, Allertovou jen chválí.
„Je hrozně silná v hlavě, i když na kurtu vypadá flegmaticky, stoicky, ledově.“
„Svým vnitřním klidem musí soupeřky dráždit.“
„Nevzteká se, její nejsprostší výraz je: Jdi k šípku!“
„Má trochu odlišnou techniku úderů. Nevypadá u nich nejlíp, ale každý hráč má svoje dispozice.“
„Je to prima holka. Všichni ji mají rádi. Na okruhu nenajdu podobnou. U ní platí: Přej a bude ti přáno.“
Allertová se i v ostře konkurenčním prostředí snaží s každým vycházet co nejlépe. „Mám spoustu kamarádů. S Češkami se navzájem podporujeme.“
Na žebříčku se vyšplhala už na 107. místo. Obdivuje Petru Kvitovou, kterou označila za legendu, ale taky Marii Šarapovovou a Rogera Federera.
Ráda by v Melbourne nastoupila na centrkurt v Laverově aréně. Kdo ví, jak daleko to dotáhne. V úterý před ni osud (tentokrát milostivý) postavil zkušenou Švýcarku Oprandiovou, až 113. na světě.
Allertová by ráda potěšila chátrajícího kouče, ale i mámu a babičku, své nejvěrnější fanynky.
„Budu makat a snažit se,“ tvrdí. „Dám do toho všechno.“
