V šatně při oslavách s českým týmem volal manželce a Rosolovi parťáci křičeli do telefonu vzkaz jeho synovi Andrému: „Máš šikovného tatínka!“
Třicetiletý hráč právě suverénně přejel v klíčovém duelu německou naději Alexandera Zvereva. „Je to pro mě jeden z nejdůležitějších zápasů v Davis Cupu, ale věřím, že nějaký životní ještě přijde,“ usmál se Rosol, kterému proběhly hlavou myšlenky na rok staré domácí selhání v duelu s Austrálií.
Berete to jako satisfakci?
Nechtěl jsem to znovu prožívat, tehdy jsem byl dole. Tohle mi přidalo sebedůvěru do dalších zápasů a věřím, že mi to tentokrát pomůže.
Jak konkrétně?
Získám respekt. Soupeři v Davis Cupu vědí, že umím taky zahrát dobrý zápas, dají si na mě pozor a budou se mnou muset počítat. Možná mi to v daviscupové kariéře pomůže do dalších bojů.
Byl jste nervózní?
Abych pravdu řekl, nevěděl jsem, do čeho jdu. Byla to pro mě nová role. Za stavu 2:2 jsem ještě nehrál. Byl jsem i trochu unavený z pátečního zápasu, ale to šlo stranou. Kdybych prohrál, tak bych podruhé zklamal tým.
Potvrdilo se, že se vám hraje venku lépe než doma?
Má to něco do sebe. Venku je menší tlak. Zvládl jsem to i kvůli zkušenostem, mám toho odehráno víc než Alex. Mohl jsem hrát víc v klidu, i když po jeho pátečním výkonu – klobouk dolů – jsem měl trochu respekt.
Pomohlo vám, že soupeř nezvládl duel psychicky? Často se vztekal, rozmlátil raketu.
Vůbec jsem si toho nevšímal. Viděl jsem, že si šel vyměnit raketu. Soustředil jsem se na sebe.
Jaký je to pocit, když na vás po výhře naskáče celý tým?
Je fajn, že jsem pomohl týmu. Po pátku mě to mrzelo, říkal jsem si, aby nám ten bod nechyběl, což se vlastně mohlo stát. O to víc jsem chtěl ten rozhodující přidat.
Dá se srovnat tohle vítězství s grandslamovými výhrami?
Každé vítězství je důležité, nedá se to úplně srovnávat. Tady hraju za tým, za Česko. Ale v Davis Cupu je to pro mě nejdůležitější výhra a možná i nejlepší výkon.
Baví vás reprezentovat?
Pokaždé jsem rád reprezentoval. Je to něco speciálního, nehrát za sebe, ale za celý tým. Týmové soutěže mě vždycky bavily, jako malý jsem začínal s hokejem, takže mi to svým způsobem chybí.
Na Francii teď budete mít větší sebevědomí. Na druhou stranu je potřeba, aby hrál i Tomáš Berdych, že?
To je ještě daleko, nevíme ani, kde budeme přesně hrát. Ještě máme hodně turnajů a vrcholů sezony, na které se budeme soustředit. Ale Francie je určitě silný soupeř, má spoustu hráčů na výběr. Možná budou mírnými favority. Každopádně jim máme co vracet.
