Ještě jako nezletilý zelenáč se dostal do hlavní soutěže na US Open. Bylo mu sedmnáct, na žebříčku se jeho příjmení krčilo na 121. místě.
Zpod kšiltovky mu vzadu čouhaly blonďaté lokny. Snažil se neztratit v newyorském shonu, chystal se na premiéru proti Němci Behrendovi. „Byl to můj první zápas na tři vítězné sety a já vůbec netušil, co se bude dít,“ líčí Berdych pobaveně. „Chodil jsem a ptal se lidí okolo: Dva sety a pak co? No ještě hraješ dál. A bude to dlouhýýýý.“
Je to jedno ze 144 utkání, která na čtyřech nejslavnějších tenisových podnicích podstoupil. A náleží mezi ta, co mu nejvíc utkvěla v hlavě. Vyhrál ho totiž 5:7, 6:3, 6:2, 6:3. Nasázel 23 es. „Na první vítězství se nezapomíná,“ tvrdí.
Hlavně nelítat nahoru dolů
11 let poté vstoupil do téhož turnaje triumfem nad bývalým šampionem Hewittem z Austrálie. Stylově tak dosáhl svého 100. grandslamového triumfu. Jen 7 aktivních hráčů jich nastřádalo víc (Federer, Nadal, Djokovič, Hewitt, Murray, Ferrer a Haas). „Na statistiky moc nejsem, ale je to hezké číslo,“ řekl s úsměvem.
Ve Flushing Meadows nastoupil na 45. grandslamovém podniku za sebou, což stačí na osmou pozici v historické tabulce a ukazuje na schopnost uchovat si dlouhodobě zdraví i výkonnost. Pátým rokem nepřetržitě přebývá v Top 10. V New Yorku předevčírem prolomil jedno nelichotivé pravidlo: v minulých sedmi sezonách aspoň na jedné ze čtyř velkých akcí vypadl hned v 1. kole. Letos se tomu poprvé od roku 2006 vyhnul.
Ač se v číslech nevyžívá, zmíněná fakta ho rozhodně neštvou. „Můj cíl je zůstat fit a držet tenis vyrovnaný, abych nelítal nahoru dolů,“ tvrdí. Přitom právě takový býval, když se na ATP Tour objevil.
Z výrostka z Valmezu je hvězda
Talentovaný, leč nevyzpytatelný. Uměl zazářit i zkolabovat. Teď se zkusil ohlédnout za svou kariérou a popsal tři její základní fáze. „Když jsem se dral nahoru, nikdo o mně moc nevěděl. Hrál jsem bez respektu, neměl jsem co ztratit. Začátek v tom byl snadnější.“
„Pak přišla doba, kdy si mě ostatní začali hlídat. Znali mě, musel jsem přijít s něčím novým, abych se zlepšil a udržel se ve špičce.“
„A teď už jsem ve stadiu, kdy si tenis můžu víc užívat, těžím ze zkušeností ze všech těch zápasů. Skládám všechno dohromady.“
Z výrostka z Valmezu dospěl ve sportovní hvězdu. „Změn je moc. V tenise to strašně letí, člověk se vněm vyvíjí několikanásobnou rychlostí,“ říká. „Třeba tu grandslamovou stovku jsem mohl zvládnout dřív. Ale pokud se vejdu mezi deset aktivních borců, je to fajn.“
Zdá se, že žije ve zlaté tenisové éře, v níž mu ty nejvzácnější tituly upírají mocipáni Federer, Nadal, Djokovič a Murray. Kromě nich se ze současných hráčů pouze Berdych prodral na všech grandslamech aspoň do semifinále. Rád si vzpomene, kterak na londýnské trávě zdolal Federera či Djokoviče.
„Krušná byla dřina s Istominem cestou do wimbledonského finále 2010. Pět setů, nepříjemný soupeř, bylo mi zle, musel jsem na záchod.“ V paměti má i úspěšnou bitvu s Federerem při spektakulární noční show na Asheově stadionu. Taky pár palčivých porážek by z ní vylovil. Jejich vinou zatím nedosáhl na žádnou z trofejí.
Kancelář Tipsport vypsala na jeho newyorský triumf kurz 50:1. „Stejný byl i před Wimbledonem. Je to taková jeho hladina,“ říká bookmaker Jiří Hadrava.
Řadu Berdychových kolegů dráždí hektičnost a rámus US Open, on ho však má rád. I proto, že na něm kdysi jako hubený vlasáč začínal. Zároveň miluje naprosto odlišnou atmosféru wimbledonského centrkurtu: „Bouchnete míčkem před podáním a je tam takové ticho, že se ozývá jen dopadnutí balonu na trávu. Ale hned po výměně z aplausu slyšíte, že tam lidi jsou.“
Ač mu brzy bude 29 let, v branži ještě má co dokazovat. Co třeba další grandslamová stovka? Berdych se rozesmál a pravil: „Tak to je hodně velká výzva!“
