Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Co se děje v mé hlavě? Murray má před Wimbledonem nový trumf: psychiatra

EMOCE NESKRÝVÁ. U Andyho Murrayho lze jeho pocity na kurtu poměrně snadno rozpoznat. | foto: AP

29 2015
Londýn (Od našeho zpravodaje) - Možná už mohl mít tři grandslamové tituly. Možná mohl vyhrát o několik zápasů navíc. Tolikrát už mohla výsledek zápasu Andyho Murrayho ovlivnit hlava. I proto zkusil před tenisovým Wimbledonem, kde před dvěma roky dobyl grandslamový titul, vyhledat netradiční trumf: pomoc psychiatra.

Ano, psychiatra, nikoliv sportovního psychologa, tak jak to dělá řada dalších sportovců.

Murray ale rád jde proti proudu, vždyť právě on prolomil tabu ženských trenérek v mužském tenise. Tentokrát zkusil netradiční krok, který by mu měl pomoci při vypjatých situacích před zápasem i v jeho samotném průběhu.

„S psychiatrem je to trochu odlišné než s psychologem. Zajímá mě, proč mozek reaguje určitými způsoby a proč děláte nebo říkáte nějaké věci v určitých situacích. Zkouším tomu lépe porozumět. Když se to povede, dokážete se někdy trochu lépe uvolnit,“ popsal.

Fotogalerie

Takové věci mu přitom letos mohly chybět. Ve finále Australian Open začal proti Novaku Djokovičovi dobře, ale pak se nechal rozhodit, když se zdálo, že jeho srbský soupeř není v pořádku. A zápas prohrál.

„Docházel jsem k hodně sportovním psychologům, když jsem byl mladší. Občas mi to pomohlo a občas jsem ten pocit neměl,“ citovala Murrayho britská média. „To, co děláme teď, mi přijde extrémně zajímavé. Musíte být naprosto otevřený o pocitech, které máte. Když lžete, abyste působili silnějším dojmem, nemá to smysl.“

Třetí hráč světa tvrdí, že se snaží lépe porozumět sobě samému. A věří, že pomocí toho dokáže ve vypjatých situacích lépe reagovat. „Je to prospěšné před velkými zápasy. Třeba před vítězným finále Wimbledonu jsem byl tak nervózní. Čtyřicet minut před tím, než jsem šel na kurt, jsem vůbec nevěděl, co se s mým tělem děje.

Teď už bych věděl, co a proč se přihodilo a proč přemýšlím tak, jak přemýšlím - a bylo by to v pořádku. Už se s tím umím lépe vypořádat.“

Murray na kurtu rád dává průchod emocím. Ale čím dál víc si uvědomuje, že se nesmí stávat jejich otrokem. „Nesmíte o všem moc přemýšlet. Ani když hrajete, ani po skončení zápasu.“

Kde jinde by se mu právě tohle mělo hodit než ve Wimbledonu? Nikde jinde pod takovým tlakem není. Třeba mu právě jeho nová pomoc pomůže, aby se dokázal poprat s očekáváním a konečně letos na grandslamu porazit Djokoviče. 







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze