Jaké straně patří jeho přízeň? "Českému svazu rybářů. Nadosmrti," prohlásí zvesela.
Loni těsně před Vánocemi v argentinském Mar del Plata získal dvě zlata v kraulařských sprintech. Na obou tratích drží světový rekord 46,76, resp. 1:46,17 vteřiny.
Je mu šestatřicet. Pracuje v oblasti informačních technologií na několika projektech. Už čtrnáct let se s poškozenou míchou pohybuje na invalidním vozíku, má velmi omezenou hybnost pravé ruky.
"Dobrý pocit vědět, že něco na světě neumí nikdo líp," zamyslí se. "Ale asi víc si cením toho, že podle naší plavecké metodiky plavou i lidi s velmi těžkým handicapem."
Ve světě se už hovoří o české plavecké škole, kterou spolužákovi, dnes trenéru Janu Nevrklovi, pomáhal založit.
Martin Kovář studoval tělovýchovnou fakultu, sjezdoval, hrál fotbal i hokej. Jeden nešťastný okamžik mu změnil život. Dokončil studia i doktorát. Učil, pracoval pro nadace, vládní výbory i ministerstvo. Vedle toho plave. "Dvanáct let, z toho osm pořádně," říká.
Co to znamená? "Denně hodinu, k tomu posilovna." Večer po práci. V benči zvedne sto kilo. Kolik uplave ve vodě? "Třeba čtyři kilometry," zamyslí se.
"Je to možná málo, ale dají se srovnat s patnácti Květoše Svobody," připomene nejlepšího českého (zdravého) plavce. "Já s sebou táhnu mnoho kil, co neplavou," řekne na vysvětlenou.
Vrcholový sport handicapovaných? "To zní jako nesmysl, že jo. Nasazovat zbytek zdraví pro nějaká vítězství a medaile?" uvažuje. "Pokud se to dělá promyšleně a pod odborným vedením, jde to. Jako v občanském sdružení Kontakt bB. Dosah do psychické oblasti je neocenitelný."
V duchu výzvy, kterou dává anglické označení postižených sportovců - physically challenged.
Pochází z Písku, má rybářskou duši. "Víte, co je to za nádheru tahat ryby z jezera ve Walesu?" rozplývá se. "A mně říká, že jde na trénink," vrtí hlavou trenér Nevrkla. "Vždyť já vyndám i třicet kilo za tři hodiny, to je pořádná zabíračka," hájí se plavec. "Ale oni mi to stejně nevěří..."
 Paralympik roku Martin Kovář |
