"Divoký" zápas s turnajovou trojkou Ukrajincem Eljanovem mohl prohrát. Přišel by tak o postup na Světový pohár. Vzápětí se přiblížil k vítězství. Posunulo by ho do bojů o medaile. Nakonec Láznička uhrál remízu. Zajistila mu konečné 14. místo.
V Drážďanech byl nejlepším z českých šachistů. A jako jediný z nich se kvalifikoval na listopadový Světový pohár v ruském Chanty Mansijsku, úvodní fázi mistrovství světa.
Viktore, považujete výsledek z Drážďan za svůj zatím životní?
Je to skvělé umístění. Především postup na Světový pohár je velkým výsledkem. Přebije všechny moje dosavadní úspěchy, cením si ho nejvíce.
Na mistrovství Evropy jste byl nasazen jako číslo 57. S jakými ambicemi jste šel do turnaje?
Dopředu bylo známo, že na Světový pohár postoupí 33 šachistů. Chtěl jsem se vejít do první třicítky. Docela jsem si věřil. Nedávno jsem hrál podobně kvalitní turnaj Aeroflot Open v Moskvě. Bral jsem ho jako menší trénink na evropský šampionát. Potvrdil jsem si tam, že můžu hrát se soupeři vyrovnané a úspěšné partie.
Šampionát byl nesmírně vyrovnaný, každé drobné zaváhání se mohlo vymstít. Byl to hodně zrádný turnaj?
Takové turnaje je dobré odehrát bez prohry. Každá porážka vás může smést o 60 až 100 míst dolů. Dopředu jsem věděl, že kdo čtyřikrát vyhraje a zbytek zremizuje, tak postoupí. Tomu jsem vše přizpůsobil. A vyšlo mi to.
Naprosto dokonale?
Deset kol určitě. V rozhodující partii s velmistrem Eljanovem se mohlo stát cokoliv. Když jsem zariskoval, dostal jsem se do horší pozice a mohl jsem prohrát. Soupeř ale nereagoval správně. Pak jsem převzal iniciativu a dostal jsem do vyhrané pozice. To jsem měl dotáhnout. Bohužel partie skončila remízou.
Kdybych vyhrál, mohl jsem se ucházet o titul mistra Evropy nebo o medaile. Takhle jsem skončil čtrnáctý, což samozřejmě není špatné.
Remíza vám zajistila postup na Světový pohár. I přesto jste byl po skončení partie smutný?
Byl jsem smutný, ale radost z postupu mi vše kompenzovala. Navíc na hotelu jsem zjistil, že jsem byl v téměř prohrané pozici, což jsem při partii nevěděl. Byl jsem šťastný, že mi to vyšlo. Eljanov přehlédl jeden tah, po němž bych mohl rovnou vzdát.
V průběhu soutěže jste remizoval s prvním nasazeným Jakovenkem nebo s pozdějším mistrem Evropy Tkachievem. Byly to pro vás nejcennější výsledky?
V těchto partiích jsem měl bílé figury. Mohl jsem to dát klidně za remízu, měl jsem nahráno. Nebyly to ani bojovné partie. Na rozdíl od zápasu s Eljanovem. Této remízy si cením nejvíce.
Pomáhal vám během soutěže i pardubický kolega Sergej Movsesjan, jemuž se tolik nedařilo a obsadil až 92. místo?
Sergej chtěl také postoupit. Nepřijel ale s dobrou formou. Nevyhrál vítězné pozice, což mu trošku nalomilo psychiku. Během turnaje mě neustále povzbuzoval a radil mi. Velice dobře znal moje soupeře. Řekl mi o nich užitečné informace, které jsem využil. Hodně mi to pomohlo.
Movsesjan je už několik měsíců i vaším trenérem. Spolupráce je hodně užitečná, že?
Určitě. Poslední půlrok mi dal hodně a doufám, že se to ještě projeví.
Třeba přinese i změnu na postup pardubické jedničky, která už řadu let patří Movsesjanovi.
Tak to nevím (úsměv). K tomu mi ještě chybí pár bodíků a především miliony zkušeností.
|
Trenér Movsesjan utekl, když jeho žák hrál Pardubice (dk) - Běží desátá minuta rozhodujícího hokejového finále mezi Pardubicemi a Spartou. Trenér Říha zničehonic prchá ze střídačky do parku, aby si šetřil nervy. Nesmysl? Sergej Movsesjan právě tohle udělal při šachovém mistrovství Evropy. Svoji poslední partii rychle zremizoval a na tři hodiny vyrazil do drážďanských ulic. Nechtěl na vlastní oči sledovat klíčový zápas svého pardubického kolegy Viktora Lázničky, kterého už půl roku trénuje. "Byl bych zbytečně nervózní. Nijak bych mu tím nepomohl," usmál se Movsesjan. "Nemohl bych se ani pořádně soustředit na svou hru. Radši jsem se uklidil pryč." Vrátil se až na konci zápasu. "Když jsem se dozvěděl průběh partie, byl jsem moc rád, že jsem odešel," přiznal Movsesjan. 
Dramatický zápas by byl velkým náporem na jeho nervy. Láznička byl blízko k prohře. Posléze mohl vyhrát. Nakonec s Ukrajincem Eljanovem remizoval a zajistil si postup na Světový pohár. Skončil celkově čtrnáctý. Movsesjan obsadil až 92. místo. Žák předčil svého učitele. "To je nejlepší odměna pro každého trenéra," radoval se Movsesjan. Ze svého umístění nebyl nadšený. I on toužil po účasti ve Světovém poháru, ale nevybojoval si ji. Nijak však netruchlil. "Mám sice stále svoje šachové ambice, ale převažuje u mě radost z Viktorova výsledku," prohlásil Movsesjan. Trenérská práce ho silně pohltila. "Šla teď do popředí," potvrdil 28letý slovenský reprezentant, který na světovém žebříčku figuruje na 70. místě. O devět let mladšího pardubického spoluhráče trénuje od loňského října. Za finančního přispění nizozemského šachového mecenáše Bessela Koka. Dosavadní spolupráce směřovala k evropskému šampionátu. "Vše jsme tomu podřídili," podotkl Movsesjan. Třeba v únoru vyrazil na silný turnaj Aeroflot Open do Moskvy. Na soutěž podobnou mistrovství Evropy. I v ní byl Láznička úspěšnější. "Jsem rád, že se tam nebál jet, přestože je to složitý turnaj. A zkušenosti teď zúročil," řekl Movsesjan Denně k nim na šampionátu dostával ještě pořádnou porci rad. "Většinu práce jsme ale udělali doma. Tam jsme to jen dolaďovali podle soupeřů," podotkl Movsesjan. Byl mu nejen rádcem, ale i psychickou oporou. "O úspěchu na takovém turnaji rozhoduje šachová kvalita a také psychická pohoda. Je to půl na půl," ví Movsesjan ze svých bohatých zkušeností. Jeho svěřenci teď pomohly k výtečnému výsledku na šampionátu. "Je to signál, že naši práci děláme dobře. Přinesla nám hmatatelné ovoce," radoval se Movsesjan. Překvapen však příliš nebyl. Už před turnajem věřil, že postup na Světový pohár je v silách jeho svěřence. |
 Český šachista Viktor Láznička. |
