Přesto nyní drží v ruce vstupenku do klubu Top 10. Na oficiálním světovém žebříčku zatím figuruje jako třináctka. Na tom předběžném však je už o dvě místa výš. "Tomu bych fakt ještě před rokem nevěřil," přiznává třicetiletý velmistr, jenž po nedávném rozvodu žije střídavě v Pardubicích a se svou přítelkyní v ruském Čeljabinsku.
Slovenská jednička stále šplhá vzhůru. A z kdysi opomíjeného hráče se stává člen absolutní světové špičky. Stačí dva důkazy. Má před sebou turnaje, o nichž by si mohl před časem nechat jen zdát. Ode dneška hraje v čínském Nanjingu.
Dostal pozvánku mezi šest hráčů, z nichž ten "nejhorší" je třiadvacátý na světě. A ten nejlepší, Bulhar Topalov, žebříček vede. "Takový turnaj jsem ještě nikdy nehrál," říká Movsesjan, jehož v lednu čeká ještě vyhlášené klání Corus v nizozemském Wijku aan Zee.
Sergeji, berete nadcházející turnaje jako zlomové pro svou kariéru?
To ne. Jsou to turnaje jako každé jiné. Nechci je zbytečně přeceňovat. Budou těžké, ale beru to s nadhledem.
Mohou však znamenat vstupenku mezi top špičku.
Může to tak být. Ale také ne, i když se mi třeba turnaje povedou. Šachový život je složitý. Nechci do hlavy vkládat nějaké další závaží. Vezmu si inspiraci od jiných sportovců, kteří s oblibou používají jedno klišé. I já půjdu od partie k partii. (smích)
Tak jinak. Na předběžném světovém žebříčku jste už jedenáctý...
...což je příjemné. Ale i takové virtuální. I když k prvnímu lednu bych měl mít ELO rating zhruba 2751 a možná budu v desítce. Ale hlavní je, abych hrál na úrovni svého ratingu. Když se mi bude dařit, dostanu se do desítky. Když ne, nepatřím tam.
Co pro vás znamená první desítka světového žebříčku? Je to vysněná meta, po níž prahnete?
Je to mezník. Ale já jsem žebříček nikdy nějak extrémně neprožíval. Beru to s nadhledem. Moje postavení je pro mě trošku překvapivé. Vždy jsem měl představu, že bych se šachům musel věnovat mnohem víc, abych se dostal tak vysoko.
Takže jste nevěřil, že byste mohl na desítku útočit?
Upřímně? (úsměv)
Jak jinak...
Ne! (smích) Když jsem před časem začal trénovat s Viktorem Lázničkou, trošku jsem umírnil svoje ambice. Tedy ne že bych se vzdával hráčské kariéry, ale přestal jsem o tom přemýšlet. Říkal jsem, že ze mě už mistr světa nebude a že už se nikdy nedostanu do absolutní špičky. Tím asi ze mě spadl nějaký balvan. A teď prožívám tak úspěšné období, které se nedá s ničím v mé kariéře srovnat. Nedovedu si to vysvětlit.
Dá se nyní odhadnout, kde může být váš strop?
To nedokážu odhadnout. Několik let jsem stagnoval a teď se mi takhle daří. Třeba se k němu blížím, fakt nevím. Nadcházející turnaje mohou napovědět, jestli můžu být v absolutní špičce. A když se mi nevydaří, aspoň budu vědět, na čem mám pracovat.
Změnilo nějak váš život současné postavení na světovém žebříčku?
Jsem mediálně zajímavější, lidi si mě víc všímají, dostávám pozvánky na zajímavé turnaje. Má to nějaké výhody. Ale zatím je to rozumné. Rozhodně mě lidi nezastavují na ulici, aby se se mnou vyfotili. (smích)
Pozvánka na nejbližší turnaj je hodně atraktivní. V čínském Nanjingu budete hrát ve společnosti světové jedničky Topalova z Bulharska, Ukrajince Ivančuka, Arména Aroniana, Rusa Svidlera a domácího Bua.
Je to hodně špičková společnost. Pozvánku beru jako uznání za uplynulý rok a půl, kdy se mi daří. Je to velká výzva a motivace.
Je to zatím nejsilnější turnaj, jaký jste kdy hrál, že?
Takový jsem ještě nikdy nehrál. Je to turnaj 21. kategorie. Takové se hrají relativně málo. Je zbrusu nový. To je i jeden z důvodů, proč jsem byl pozván. Pořadatelé v Linaresu a na podobných turnajích mají svůj okruh hráčů a málokdy dělají změny. Tady se okruh teprve tvoří. Chtěli do Číny dostat nejlepší hráče světa a nakonec se jim povedlo fantastické obsazení.
Odpovídají tomu i finanční prémie?
Vítěz dostane šedesát tisíc euro. Je to jedna z nejvyšších prémií na šachové poměry. Je srovnatelná třeba s Linares. Přibližně stejnou částku získává i vítěz Světového poháru, což je jeden z vrcholů. Pořadatelé chtěli do Nanjingu dostat absolutní špičku, tomu odpovídá finanční ohodnocení. Třeba Topalov si pečlivě vybírá turnaje. Když tady hraje, je to důkaz, že podmínky jsou velice slušné.
Mluvit před tak silným turnajem o ambicích je velmi ošidné. Přesto s jakým výsledkem budete spokojen?
Při jiných turnajích mám nějakou představu, co bych považoval za úspěch. Ale teď opravdu nevím. Všechny hráče znám, už jsem se s nimi někdy střetl. Ale tak silný turnaj jsem ještě nehrál. Nevím, jak se na něj připravit. Je hloupé říct, že ve třiceti letech jedu sbírat zkušenosti, ale je to tak. Musím se naučit hrát takové turnaje, abych se v nich uchytil.
Jak jste se tedy vůbec na čínský superturnaj připravoval?
S tím byl problém, protože mám narvaný kalendář. I když stejně na tom jsou všichni ostatní. Všichni jsme hráli nedávnou olympiádu. Připravovat se během ní na turnaj šlo těžko. Takže spíše to byla psychologická příprava.
To může být ale slibná předzvěst. Za poslední rok jste mnohokrát říkal, že jste musel zařizovat spoustu věcí a že vám na trénink nezbylo moc času. A pak jste byl úspěšný.
Jsem zvyklý dolaďovat spoustu věcí za pochodu. Jenže co mohlo stačit jinde, nemusí stačit tady. Je to jiná úroveň.
Jaký tedy máte pocit ze své aktuální formy?
Těžko říct. Na olympiádě se mi dařilo, hrál jsem nad úrovní svého ELO ratingu. Všechny partie, v nichž jsem byl favoritem, jsem vyhrál. Jenže mě to zároveň dost vyčerpalo. Bude hodně záležet na tom, jak se mi podařilo zregenerovat a dobít baterky. Ale v takové konkurenci, jaká se sejde v Číně, nehraju každý den. Moc si této příležitosti vážím a budu se snažit ze sebe vydat maximum.
