Za velký šok označil zprávu předseda Mezinárodní atletické federace (IAAF) Lamine Diack. „Není to smutný den pouze pro sportovní příznivce, kteří znali Zátopka jako atletického šampiona, ale i pro obyčejné lidi, pro něž byl vzorem cti a obrany základních principů svobody,“ uvedl Diack v prohlášení, v němž připomněl Zátopkovy postoje v období po „pražském jaru“ v roce 1968.
„Emil Zátopek věděl, jak chutnají velká vítězství i velké porážky. Zůstane jedním z největších atletických symbolů,“ dodal předseda IAAF, který zaslal Zátopkově manželce Daně vyjádření soustrasti.
Milan Jirásek, předseda Českého olympijského výboru, hovoří o ztrátě pro celý světa. V rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že slavného vytrvalce znal od svých dětských let a vzhlížel k němu jako ke svému idolu. „Vyhrával a překonal řadu světových rekordů, celý svět zná jeho jméno a já věřím, že na něj nikdy nezapomene,“ řekl. „Sledoval jsem jeho kariéru jako kluk, Zátopek byl můj idol,“ zavzpomínal Jirásek s tím, že kontakt s bývalým atletem udržoval až do posledních dnů.
„Chodil jsem ho často navštěvovat, ale v poslední době už jsem jen s dojetím a pohnutím přihlížel, jak se zhoršuje jeho stav,“ vzpomínal. „Před rokem v listopadu jsme Emila navštívili s předsedou olympijského výboru Juanem Antoniem Samaranchem, tehdy ležel v nemocnici se zlomeninou stehenní kosti. Pak už se jeho zdraví zhoršovalo a poslední příhoda znamenala konec.“ konstatoval předseda ČOV.
Vzpomínal na Zátopka jako na průkopníka nových tréninkových metod. „Byl jeden z těch, kteří se řídili zdravým selským rozumem. Pozoroval přírodu a tvrdil, že se od ní lecčemus přiučil. Všechno, co dělal, dělal upřímně, se zaujetím a naplno,“ uzavřel Jirásek.
I předseda národního atletického svazu Karel Pilný, ztratil v Emilu Zátopkovi svůj atletický vzor. „Znamenal pro mne osobně strašně moc. Dodnes slyším roztřesený hlas reportéra, jak komentuje olympijské vítězství kapitána Zátopka. Emilovu fotografii jsem měl nalepenu na první straně svého prvního tréninkového deníku a u ní slova ‚vzor vůle‘,“ přiznal Pilný.
„Teprve za hranicemi si člověk uvědomí, jak významnou byl osobností,“ řekl Pilný, v současnosti pokladník Evropské atletické asociace. „Měl jsem možnost se přesvědčit, že je skutečnou legendou. Jeho prestiž ve světě je mimořádná. Pokud lidé nevědí příliš o České republice, kdo je Zátopek, vědí přesně,“ vysvětloval a vzpomněl na bývalého předsedu Mezinárodní atletické federace, již zemřelého Prima Nebiola. „Ten považoval za nejlepší tři atlety světa Emila Zátopka, Carla Lewise a Sergeje Bubku,“ dodal.
„Snad pro všechny sportovce světa určitě zůstane navždy legendou. Znám pouze archívní záběry jeho závodů a moc na mě zapůsobily,“ řekla nejlepší česká běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, která se v norském Beitostölenu připravuje na zahájení Světového poháru.
Jediného českého fotbalistu, který byl vyhlášen nejlepším evropským hráčem roku, Josefa Masopusta, zpráva o Zátopkově smrti bolestně zasáhla. „Poznali jsme se v tehdejším ATK, kde on byl důstojníkem a já záklaďákem,“ vzpomněl Masopust. Tehdy se prý pro něho Zátopek stal symbolem špičkového sportovce, který dokáže být i velkým člověkem. „Vrátil se z Helsink a byl pořád stejný, jako by ani neměl tři zlaté. Úspěchy ho nezměnily,“ dodal smutně Masopust. S manžely Zátopkovými se pak setkával neustále, v posledních letech třeba při setkání bývalých členů Dukly Praha, a vždy si měli co říci. „Jeho ztráta mě hodně bolí,“ přiznal Masopust.
Bývalá vynikající koulařka Helena Fibingerová spatřuje ve skutečnosti, že Zátopek skonal v době vrcholícího vyhlašování nejlepšího českého Atleta roku, kus symboliky. „Kdo věří v Boha - a já ano - musí v tom spatřovat trochu symboliky. Byl vyhlášen současný král Jan Železný, zatímco Emil Zátopek, o němž nikdo nemůže zapochybovat, že byl nejlepším sportovcem století, ve stejné době odešel,“ řekla Fibingerová, se sedmi tituly rekordmanka ankety o Atleta roku.
Na Zátopka vzpomíná jako na osobnost, které spolu s jeho manželkou Danou vděčí do značné míry za svou úspěšnou atletickou kariéru. „Když ještě moji rodiče nebyli přesvědčeni, že sport je pro mne to pravé, napomohli tomu, že ve mně vzbudili nepřekonatelnou touhu stát se reprezentantkou,“ vzpomínala osminásobná halová mistryně Evropy a mistryně světa z Helsink.
Další ze slavné atletické éry počátku osmdesátých let Jarmila Kratochvílová si pokládá za velkou čest, že měla možnost poznat Emila Zátopka osobně. „Přestože byl vážně nemocný, pořád jsem si přála, aby neodcházel. Byl to nenahraditelný pojem a pro mne vždy nejlepší sportovec. Nikdy mne ani nenapadlo říct jiné jméno,“ pravila Kratochvílová.
Stejně jako Zátopek zažila také Kratochvílová svoji nejslavnější atletickou akci na olympijském stadiónu v Helsinkách. Jedenatřicet let po hrách, na nichž získal Zátopek tři zlaté medaile, se stala v roce 1983 mistryní světa na tratích 400 a 800 metrů a přidala stříbro ve štafetě na 4x400 m.
„Když už jsem měla na krku tři medaile, zaslechla jsem z hlediště skandovat diváky Zátopek, Zátopek,“ vzpomínala na příjemný zážitek spojený s legendárním běžcem. Také ona v podstatě vděčí Zátopkovi za oba získané tituly. „Když jsem se tehdy rozhodovala o kombinaci čtvrtky a půlky, trenér mi ukázal bránu borců a připomněl mi, kdo do ní vbíhal před třiceti lety jako maratónský olympijský vítěz a na jakých tratích předtím vyhrál.“
Pouze krásné vzpomínky na Emila Zátopka jako neúnavného baviče a nesmírně bodrého člověka má také třetí mistr světa z roku 1983 v Helsinkách, diskař Imrich Bugár. Rovněž on má v paměti vřelé Zátopkovo přijetí ve Finsku při mezistátním utkání v roce 1979. „Už při nástupu lidi vstali a ozývalo se Satupek, Satupek. Ani ho nemuseli vidět a už jej vyvolávali,“ líčil Bugár.
Pětinásobný český rekordman se podle svých slov výraznou měrou podílel na úspěšné Zátopkově rekonvalescenci po zlomenině krčku stehenní kosti, po níž atlet na sklonku loňského roku bojoval o život v nemocnici. „Tehdy jsme mu slíbili, že bude-li cvičit, vezmeme jej poprvé v životě do hospody U tygra. Cvičil poctivě a my ho tam potom dostali. Když jsme odcházeli, celá hospoda se postavila a všichni tleskali, jako by odcházel král,“ zavzpomínal dojatý Bugár.
