V cíli patnáctistovky sotva popadala dech, stála v předklonu a nemohla ze sebe dostat ani slovo. Už po polovině závodu jí tuhly nohy, věděla, že svět je o krůček dál. Z druhého běhu do finále nepostoupila, časem 4:13,66 byla celkově čtrnáctá.
Netruchlila, má už jiné životní hodnoty. "Zklamání to trochu je, čekala jsem trochu víc, ale život jde dál, je to jen sport," pravila.
Doma jí totiž čeká dvouletá dcera Tereska a manžel. "Krásné zdravé malé dítě, na to se moc těším," rozesmála se hned. "Život není jen o sportu. Až budu se Sebastianem a Tereskou za hodinu mluvit, přebolí to," věděla už teď.
Devětadvacetiletá rodačka z Břeclavi, která trvale žije v Polsku, splnila do Budapešti dva limity, vedle patnáctistovky i na dvojnásobné trati. "Rozhodla jsem se takhle a nelituji toho. I na té trojce se běželo hodně rychle," všimla si.
Finalistka mistrovství Evropy v Budapešti z roku 1998 byla v druhém rozběhu, ale nepovažovala to za výhodu. "Trenér na mě křikl, jaké časy musím běžet. A to už jsem věděla, že to bude hodně těžké," komentovala první rychlý rozběh.
Má radši, když si odběhne svůj závod jako první. "Nejsem psychicky labilní, ale je to pro mě lepší. Mám to rychle za sebou a pak ať si běhají ty další, já to pak jen sleduji," usmívala se.
Nyní se prý s koučem Sebastianem Milerem zamyslí nad svým tréninkem. "A budu bojovat o olympiádu," dodala.
