Soupeřky se dva týdny připravovaly na ledovci, vy jste seděla doma. Svrběly vás nohy?
Snažila jsem se o to víc věnovat škole. Ale v budově zrovna montovali nové konstrukce oken, moc se tam studovat nedalo. Oběhla jsem aspoň seminárky. Jenže tak by to být nemělo. Ve vrcholné fázi přípravy mám mít na prvním místě lyže.
Neztratíte teď na sněhu jistotu?
Neztratím. Jen bude namáhavější, než se zase dostanu do rytmu. A odnese to můj nový skok, dvojitá helikoptéra s pozicí. Plánovala jsem, že ji nasadím od ledna na Světových pohárech...
Ale?
Nemám ji naskákanou. Je malá pravděpodobnost, že bude během sezony připravená.
Máte vztek? Celou sezonu jste si nalinkovala a místo toho zůstáváte v Jablonci a řešíte právní kličky.
Mám vztek a mrzí mě to. Ztrácím motivaci. Reprezentovala jsem republiku a těšilo mě, když jsem pro ni vyjela dobré výsledky. Nedělá mi dobře, že se najednou o mé osobě píše jen v souvislosti s hádkami se svazem, který mi dluží peníze. Funkcionáři nechápou, že ten sport mám především ráda. A pro peníze ho nedělám.
Jenže zároveň na něm nechcete tratit, že?
Tak. Sport je skvělá věc, ale na vrcholu jste v letech, kdy už musíte myslet na budoucnost. Nemůžu do toho vrážet víc, než vydělám. Ráda bych byla aspoň na nule. Což se mi nedaří.
Kolik jste v minusu?
Chcete to přesně? Tolik se v číslech neorientuju. Jsou to statisíce.
Kdo je platí? Rodiče? Sponzoři?
To bych ani nemohla chtít, aby mi naši něco platili. Mají dvě dcery-závodnice, teď se starají především o Šárku. Nemám jim to vůbec za zlé, já jsem jejich péči čerpala do 20 let. Takže teď pro mě platí: pokud seženu peníze od Dukly, od svého sponzora RWE nebo od přátel, mohu na soustředění odjet. Jinak ne. Pomáhá, kdo se dá. Třeba náš rodinný známý pan Svoboda mi půjčil auto. Ale vrcholový sport by přece měl fungovat na úplně jiné úrovni.
Lyžařský svaz vyšel vstříc skokanovi Jakubu Jandovi, přistoupil na jeho finanční požadavky. Cítíte křivdu, že vám svaz nepomohl?
Štve mě, že svaz na každého pohlíží jinak. Jakub pohrozil, že skončí, a hned se šéf svazu pan Sobotka za něj postavil a slíbil mu dva miliony. Zčistajasna to šlo. V mém případě bohužel pan Sobotka řekl, že s mou stížností nic neprovede. V květnu jsem na úsek předložila vyúčtování minulé sezony. Od té doby se spor táhne. Teď už musíme sahat ke krajním řešením.
Můžete stejně jako Janda naznačit, že budete raději závodit za Polsko.
Nechci. Pro mě je vrcholem nejbližší olympiáda ve Vancouveru, a kdybych vyměnila zemi, možná mě na ni ani nepustí. A závodit dál bez vidiny olympiády? To ne. Navíc k Česku mám mnohem větší vztah než třeba k Polsku.
Dojde tedy na soud. Proč věříte, že vám pomůže?
Těžko říct. Vlastně se nesmím do novin vyjadřovat proti svazu, protože by mi v tom případě hrozily různé sankce a pokuty. Nezaplatili mi, soud je poslední variantou. Radši bych dospěla k nějaké dohodě, kompromisu. Možnost stále je. Vím, že musí ustoupit obě strany. Jen nechci ustupovat sama. Jde mi o princip.
Jaký kompromis si představujete? Že by vám z dlužných 230 tisíc zaplatili třeba polovinu?
Víte, ty peníze jsou z poloviny dluh svazu vůči mně a z poloviny dluh vůči mému trenérovi Radkovi Herotovi. Pokud nic nedají mně, ať aspoň uhradí tu Radkovu půlku. Jenže svaz mi místo toho nabídl jen půjčku na přípravu. Radek je přitom jediný, kdo se u nás boulařské trenéřině za posledních pět let odpovědně věnuje. Dělá to i teď, i když za otřesných podmínek, za plat 15 tisíc hrubého – aniž by mu hradili náklady na výjezdy na závody. To přece nejde!
Jak vás tak poslouchám, nejspíš se už těšíte, až zase budete "jen" lyžovat, co?
Chtěla jsem se na lyže soustředit už dávno, bohužel to nešlo. Tento týden ještě mám nějaká jednání, ale pak sama za sebe tu aféru ukončím a nechám vše na svém manažerovi Marku Rejmanovi. Poprosila jsem ho o to. Za měsíc mi začíná Světový pohár, to je směrodatné.
Co byste teď, před soudem, vzkázala svazu? Zkuste jen jednu větu.
Nevzkážu nic. Já toho funkcionářům za poslední tři měsíce vzkazovala víc než dost. Je jim úplně jasné, co si o nich myslím.
A co si myslíte?
To nemohu říct. Nesmím se přece o svazu negativně vyjadřovat.
Kdo vlastně může za aféru Sudová? Co bylo ve smlouvě?Dva muži stojí proti sobě na opačných stranách bojiště. Lukáš Sobotka, prezident lyžařského svazu, a Marek Rejman, manažer akrobatky Nikoly Sudové. U soudu se utkají o 230 tisíc korun, které Sudová požaduje za neuhrazené náklady na Světové poháry v minulé sezoně. Přesto se v jedné věci shodují: současný systém svazu s mocnými, ale často nemajetnými úseky jednotlivých disciplín je špatný. "Byla chyba, když minulé vedení dalo úsekům příliš velkou volnost. Však jsem také ten binec kritizoval," říká Sobotka. "Nechápu, jak mohl akrobatický úsek slibovat vyúčtování, když měl rozpočet na vodě. Ale nedá se to řešit tak ultimativně jako teď Sudová." Rejman napadá svazový systém, že není schopný pokrýt zázemí špičkových reprezentantů. "Úseky se navzájem nikdy nedohodnou a nevytvoří marketingový produkt. To by musel být prezident mocipán, aby to dokázal." Zároveň si Rejman stěžuje na dvojsmyslný výklad reprezentačních smluv. "Funkcionáři přece nemohou nejdřív něco slíbit, a potom začít sportovcům vykládat, že když nebudou mít peníze, nebudou plnit. Pak musí rozhodnout soud." Včera už Rejman s právníky začali připravovat žalobu. Dnes ji podají. Sobotka říká: "Nebojím se toho soudu. Vím, co v těch smlouvách je." Rejmanova společnost GSMA včera zaslala MF DNES přesné znění reprezentační smlouvy Sudové s úsekem akrobatického lyžování na minulou sezonu, ve které se tvrdí: "Nikole Sudové bude poskytnuto hrazení nákladů spojených se seriálem Světového poháru 2005/2006 včetně zámoří. Financování nákladů se vztahuje také na trenéra Radka Herota. Výše čerpání je stanovena dle skutečných nákladů až do částky 750 000 na základě předloženého vyúčtování závodníkem." Výše ve smlouvě je však uvedeno: "Úsek akrobatického lyžování bude financovat účast na závodech SP dle svých rozpočtových možností." To je nyní jádrem sporu. Úsek prohlašuje, že peníze nemá, Sudová s tím nesouhlasí. Sobotka se zlobí: "Sudová se s námi nesnaží konstruktivně komunikovat." Také připomíná, že na rozdíl od skokana Jandy neposkytla boulařka svazu takřka žádné reklamní plochy na své výstroji. A že akrobatické lyžování je v Evropě marketingově špatně prodejné. Rejman namítá: "Nikola má jiné financování sezony než Janda. Nemůže objíždět závody s velkým zajištěným týmem, musí se starat sama." Z koho soud učiní vítěze? |
 Česká boulařka Nikola Sudová skončila v olympijském finále bez medaile, ale ne bez úsměvu. |
