Je lepší jít do nadcházejícího olympijského roku coby mistr světa čili superfavorit? Nebo může být letošní prohra dokonce jistou výhodou? "Přinejmenším vy novináři mě jako vicemistra světa před olympiádou budete určitě otravovat trochu méně, než kdybych byl zlatý," směje se stříbrný skifař ze světového šampionátu ve slovinském Bledu Ondřej Synek.
Tak vážně: Je ztráta světového trůnu rok před olympiádou důvodem k oslavě? Nebo spíš impulzem k rozboru chyb?
Já mám rozhodně radost, takže slavit budu. Získal jsem světové stříbro, vybojoval jsem pro Česko skifařské místo na olympiádě a teď mám klid na přípravu. Za rok se dá udělat spousta práce a letošní šampionát byl dobrou lekcí před olympiádou. Vím přesně, kde se stala chyba.
Máte na mysli svůj kolaps pár dní před odjezdem na šampionát?
Sešlo se toho prostě příliš mnoho najednou. Měli jsme doma všichni zdravotní problémy, do toho starosti s dostavbou domu a ještě mě čekalo pár těžkých tréninků, které jsem v tom stavu prostě nemohl odjet. Nechci vyhlašovat, že mě těch pár dní v posteli připravilo o titul, ale závěrečná příprava nevyšla úplně ideálně. To je prostě fakt. A zároveň poučení.
A do toho se letos vrátil Novozélanďan Drysdale, kterému jste loni titul vzal na jeho domácí vodě, ve fantastické formě.
Ale pozor, to finále bylo otevřené. Já věřil do posledních metrů, že se něco může stát. Foukal lehký boční vítr, dělaly se vlnky, tam může nastat opravdu cokoli.
Takže jste zuřivě finišoval.
Jenže Drysdale měl letos stejně sil jako já a dokázal svůj malý náskok udržet. Přitom první kilometr se mi maximálně povedl, udržel jsem se sprintujícího Angličana Campbella. Jenže když jsem pak šel přes něj, ujel se mnou i Drysdale. A já bohužel včas nezachytil jeho následný nástup.
On je přitom těmi svými trháky ve třetí pětistovce pověstný. To se vážně nedá uhlídat?
To si nemyslím, loni jsem ho na Zélandu uhlídal skvěle. A i když už byl letos o špičku lodi přede mnou, dotáhl jsem ho, ale byl vážně skvělý. On jakmile si čuchne k vedení, je to s ním těžké. Už před finále říkal, že když se dostane přede mě, porazí mě. Ale dá se s ním určitě závodit, letos vedu 2:1 na vítězství, střídáme se. Třeba to na olympiádě vyjde zase mně.
Drysdale však nebude za rok v Londýně zdaleka jediným soupeřem. Hlavně anglický sprinter Campbell se bude doma chtít ukázat, nemyslíte?
Těžko říct, co s ním ten tlak domácí olympiády provede. Může být pekelně silný, anebo ho to naopak totálně semele.
Co dvojnásobný olympijský vítěz Nor Tufte, jenž byl na Bledu ve finále beznadějně poslední?
Na poslední dvě olympiády se sice dokázal připravit dokonale, ale ten už má, myslím, to nejlepší vážně za sebou. To spíš hrozí nevyzpytatelný Němec Hacker, který letos marodil se zády, a přece dojel tady na Bledu čtvrtý. A vždycky se může někdo objevit.
Váš trenér Milan Doleček tvrdí, že člověk nemůže být neustále nahoře. Není tedy nakonec dobře, že jste před olympiádou prohrál?
Kdybych tady vyhrál, jistě tlak před Londýnem bude ještě větší než teď. A přestože myslím, že už s tím umím pracovat, jsem rád, že budu mít trochu víc klidu. Stříbro je skvělá výchozí pozice.
Jak tu letošní medaili oslavíte?
Decentně, jsem na konci sezony dost vyčerpaný. Takže hlavně si odpočinu s rodinou. A už za týden pořádáme doma v Brandýse největší klubovou regatu v Česku, tak musím být připravený jako maskot.
