|
 Šlesingr: Slávy se nebojím
Anterselva. Pro mnohé zcela neznámé jméno. Pro letohradského biatlonistu Michala Šlesingra však nejspíše nejkrásnější místo na světě. Na mistrovství světa v italském středisku prožil zatím nejlepší chvíle své kariéry. Vybojoval senzační stříbro ve sprintu a poté bronz ve vytrvalostní závodě.
"Cítil jsem slušnou formu. Ale určitě jsme si netroufl odhadovat, že skončím tak vysoko," prohlásil 24letý závodník, který se momentálně chystá v ruském Chanty-Mansijsku na závěr Světového poháru.
Michale, opravdu byly medaile na mistrovství světa senzační i pro vás?
Cítil jsem se dobře, při závěrečném soustředění jsem se srovnal střelecky a celkově jsem měl sezonu o něco lepší než vloni. Dalo to tušit, že bych mohl zajet slušný výsledek. Ale tak vysoko jsem nemyslel. Jen jsem si říkal, že bych si mohl vylepšit své maximum z mistrovství světa, což bylo deváté místo.
V juniorské kategorii jste posbíral mnoho světových kovů. Vyhlížel jste je toužebně už i mezi seniory?
Přechod mezi chlapy je složitý. Moc mi pomohlo, že jsem si už jako junior zkusil pár Světových pohárů a mistrovství světa v Rusku. Neskočil jsem tam rovnýma nohama. Když jsem byl oficiálně prvním rokem mezi muži, nepoddával jsem se neúspěchům. Samozřejmě jsem čekal, že se dokážu dobře zařadit. Kdybych v sobě neměl takovou víru, nemělo by cenu to dělat. Vrcholový sport stojí hodně dřiny, je to rasovina. Čekal jsem, že se mi úsilí vrátí ve výsledcích. Ale letos jsem ještě tak vysoko nepomýšlel.
Na stupně vítězů jste však vystoupil. A hned dvakrát. Vzpomenete si nyní občas na tyto chvíle, nebo jste už zase naplno v kolotoči Světového poháru a na ohlížení není čas?
Určitě si vzpomenu. Je to zážitek, který se člověku z hlavy nevymaže. Ale pořád jsem ještě hodně rozlítaný, zatím se k tomu moc nevracím. Ještě musím domlátit sezonu a odbýt si pár povinností. Pak snad už bude čas na to, abych si odpočinul a srovnal si myšlenky v hlavě.
Takže ani jste ještě medaile neoslavil?
Zatím ne, sezona ještě neskončila. Nemůžeme si dovolit divoce slavit. Oslava proběhne až při naší tradiční akci, při posledním mazání.
A bude to divoké?
To ještě nevím. Uvidíme, jak se to vyvine.
Kam jste si schoval medaile z mistrovství světa?
Jsou doma v obýváku ve vitríně. Taťka si je tam vyrovnal, je na to hrozně hrdý. Nechal jsem je rodičům, aby se na ně mohli koukat.
Parádní úspěch s sebou nese určitě i větší popularitu. Jak na vás doléhá?
Není to nic divokého. Lidi mě zastavují a zdraví. Jsem z malého městečka, takže o Letohradu není potřeba mluvit. I ve světě mě poznávají trošku víc než vloni. Ale není to velký boom, je to stále v pohodě.
Po mistrovství světa jste v jednom rozhovoru řekl, že se bojíte slávy. Opravdu?
Jsem si vědom toho, že s medailemi mi přibudou další povinnosti a starosti. Je to daň za úspěchy. Musí se to absolvovat, aby se daly výsledky "prodat". Beru to ale s nadhledem, nebojím se toho.
Pokud je vše v rozumných mezích, sláva určitě neuškodí...
Přesně tak. Myslím si, že to nebude žádný hon na celebrity, kdy se jedná o velké zásahy do soukromí. To u mě nehrozí. Nemám se čeho obávat.
Jak vaše úspěchy přijali soupeři? Cítil jste z nich při dalších závodech větší respekt?
V biatlonu je slušná parta. Se spoustou soupeřů se bavíme, vycházíme spolu v pohodě. Dost lidí mi úspěchy přáli a měli z toho upřímnou radost. Ale je vidět i „rivalita“. Někteří mě berou trošku víc.
Z některých soupeřů je cítit, že jim přibyl další velký konkurent a cesta k medailím bude nyní ještě těžší?
To zase ne. Biatlon je dost nevyzpytatelný a o medaili může bojovat padesát lidí. Když se někomu povede mistrovství světa, není to ohromná senzace. Je to dost ošemetný sport. Jednou jste nahoře, příště dole. S tím se tak trošku počítá.
Nevyzpytatelnost biatlonu je asi potřeba zdůraznit. Český fanoušek je náročný. Když někdo získá medaile, očekává se od něj už pořád. Jste si toho vědom?
Takových lidí je spousta. Když si občas čtu diskuse pod články na iDNES, hrozně mě to pobaví. Je vidět, že to píše klasický český fanoušek od piva a televize, který o sportu nemá moc páru. Občas jsou názory dost scestné. Třeba po mém nedávném 13. místě ve vytrvalostním závodě při Světovém poháru v Oslu někdo napsal, že mi přestali působit bobule z Anterselvy. Dost se u toho i zasměju.
Neštvou vás takové hlasy?
Občas mě vytočí jen scestné názory na mé kolegy. Když někdo něco napíše o mě, nechá mě to v klidu. I když nedávno jsem chtěl reagovat. Bylo to po stříbru v Anterselvě. Jistý pan Topinka napsal, že jsem poctivého českého fanouška okradl o zlato. Chtěl jsem se mu veřejně omluvit a napsat upřímný článek, že už si to příště nedovolím. Ale pak jsem to nechal být. | 
Šlesingr: Slávy se nebojím
