Do finále se dostala i v dubnu na Světovém poháru v Číně. Nakonec byla ve sportovní pistoli z druhé pozice po kvalifikaci šestá. Finále ze vzduchové pistole bylo naopak. Ze šestého místa poskočila na třetí. V Mnichově na SP byla těsně devátá.
Nedávno se vrátila z chorvatského Osijeku, kde na mistrovství Evropy vybojovala stříbrnou medaili ve střelbě ze sportovní pistole na 30 + 30 ran. Nejdříve je tu terč pevný, pak se na chvíli ke střelcům otáčí.
"To se nestává moc často, aby někdo střílel obě finále a aby na nich ještě získal medaile," říká hrdě manžel střelkyně David Maruška. Tohle byla moc povedená sezona.
Různé zbraně a také délka závodů o dost přes hodinu, to jsou první důvody, proč střelkyně nedokážou uspět v obou soutěžích. Ale hlavní je velká konkurence. Rozdíly v milimetrech a desetinách bodů. Nutná je psychická odolnost, dobré zdraví a potřebný trénink i rehabilitace.
Na soutěž přijede několik desítek závodnic. Odstřílejí kvalifikaci na zmíněný počet ran. Pak jdou do finále a vědí, že se může celé pořadí přesypat. Napětí roste a psychika pracuje naplno.
Na olympijských hrách v Aténách byla tehdy Lenka Hyková druhá jen o čtyři desetiny bodu za Bulharkou Grozděvovou. V Chorvatsku si pořadí zopakovaly a kdekdo si na Atény vzpomněl.
"Maria Grozděva je mým velkým vzorem," netají se respektem česká střelkyně. Ani se moc na soupeřky dívat nechodí. Na rozdíl od nich.
Nemá potřebu měnit svůj styl střelby. Ale na starší zkušenou Bulharku se podívá ráda i dnes. Když střílí, nezajímá ji, kolik má bodů a kde je. "To by mě rozptylovalo, ubíralo by to na soustředění," ví své střelkyně, pocházející z Aše.
Využívá však přítomnost státního trenéra Břetislava Putny, na kterého je za léta zvyklá a umí jí pomoci. Pořadí sleduje manžel doma. Pokud je průběh na internetu, otevře si příslušnou tabulku a dívá se. Ale ani on při hovorech do zahraničí neprozrazuje, jak na tom jeho Lenka je.
"Mluvíme spolu před závody, při závodech i po nich," vysvětlila střelkyně. Doma ji manžel na všechny závody doprovází. Do zahraničí nejezdí. To by nesměl a nemohl pracovat. "Někdy si voláme i v noci, když jsou nervy," prohodí Lenka.
Ale psychiku má skvělou. Umí se z 15. místa dostat na finálovou pozici a odtud i k medaili. Právě tohle v poslední době několikrát předvedla.
A aby ne, když na chalupě na jihu Čech, kam několikrát za rok zajede, je takový klid. I ten pomáhá. "Střelba je o poslední ráně," tvrdí zkušeně osobní trenér a manžel David Maruška. Nikdy prý se nemá jásat nebo truchlit předem. Až když je po závodě, nastupují emoce. Hodně důležitá je u střelby rehabilitace.
Střelci mají jednostrannou zátěž. Když zmáčknou spoušť, je ozvěnou zpětný ráz, který se do těla opírá. Trpí krční i bederní páteř.
Za trénink vypálí 80 i 90 ran. A střílet ze vzduchové pistole může i doma. Potřebných 12 metrů z obýváku do ložnice tam je. Na okně má desku, kdyby náhodou minula lapač.
Ale to se ještě nestalo. Menší lampičku, aby viděla. "Malorážka se do paneláku vzít nedá," ujistil manžel. To by byl rámus. A ten může mít Lenka Marušková ráda, jen když uspěje na závodech, a pak se rozdrnčí telefony a prší esemesky.
