Olympijský vítěz z Pekingu v disciplíně trap do té doby vypálí ještě tisíce nábojů. Na evropském šampionátu, na Světovém poháru v San Marinu či silně obsazených podnicích v Itálii. „Sezona se ale bude hodnotit podle jediného závodu,“ ví Kostelecký žijící v Holasicích u Brna.
Zkušený čtyřicátník se tak chystá na svou pátou účast pod pěti kruhy. Dějiště her si prohlédl před pár dny při závodě Světového poháru.
A z Brazílie si s kolegou Jiřím Liptákem přivezl kupu nevšedních zážitků. Třeba když se šli čeští střelci projít po slavné pláži Copacabana, hned první člověk, na kterého narazili, jim nabízel kokain a marihuanu. „Normálně bychom si to koupili, ale věděli jsme, že půjdeme na doping,“ vtipkoval minulý týden po příletu domů Kostelecký.
Jinak mu ale v Riu do smíchu moc nebylo. Narychlo vybudovaná střelnice, podivně vylétávající terče z vrhaček, k tomu mizerná organizace a bídné zázemí. „Co jsem já viděl, tak město není na hry připravené,“ tvrdí brněnský rodák.
Pořád jste z podmínek v Riu rozčarovaný?
Myslím, že rozčarovaný jsem nebyl. Hodně záleží, jak se to napíše a jak to lidé pochopí. Popsal jsem prostě realitu, vždycky se papouškují fráze a nikdo vám nic neřekne. Je tam bordel, sportoviště není připravené, jak by mělo. Kolikrát je ale těžké něco povědět, protože vám lidé pak říkají, že jste uplakánci nebo že jste to nafoukli. Snažím se, aby moje rozhovory vycházely z reality. Na druhou stranu jsme ale byli rádi, že jsme to viděli a budeme mít možnost se na to nachystat. Budeme v tréninku modelovat podmínky na těžkou střelnici. Nikdo nebrečí, jen říkáme fakta.
A jak na vás působila infrastruktura a přípravy ve městě?
Po příletu jsem to nechtěl v prvních rozhovorech zmiňovat, ale kolegové z federace v zácpě natočili na mobil, jak se místní mezi auty šermovali pistolemi. Když viděli, že je někdo natáčí, dokonce namířili pistoli i na ně. Koukal jsem na video, jak lidé lehali v autobuse. Ale nechtěl bych, aby to vyznělo jako tragédie. Je to Rio. Zkrátka bylo velmi odvážné rozhodnutí tam dát olympiádu.
Třeba brněnské akvabely líčily, jak jejich známí chtěli v Riu využít metro. Místní jim řekli, že se zrovna staví, a přitom viděli jen dva chlapíky s krumpáčem...
To jsme zažili taky. Dělníci třeba na náměstích mění dlažební kostky, ale nepůsobilo na mě, že by vše bylo připravené. I když je pravda, že můžou na hry omezit dopravu, vymezit speciální pruhy a možná to bude v pohodě. Tady ty národy umí finišovat.
V závodě Světového poháru, kde jste skončil osmý, se hodně chybovalo. Mohou být nezvyklé podmínky na střelnici pro vás výhoda?
Je pravda, že lidé, kteří jsou jinak výborní, totálně odpadli. Nedokážu ale říct, jestli se střelnicí něco neudělají. Dostáváme zprávy, že nějaké úpravy proběhnou. Je možné, že na pódiu budou lidé, na které nejsme zvyklí. Ale třeba já jsem byl v Pekingu na předolympijském testu čtyřicátý (a později na hrách Kostelecký vystřílel zlato - pozn. red.). V Riu jsme neměli moc možností trénovat, chytří střelci proto nehledě na výsledek zkoušeli různé věci přímo v závodě, co by mohlo v srpnu fungovat.
Kvůli sežehnuté trávě vám také splývaly v závodě terče. Zvažujete, že budete muset změnit techniku střelby?
Musím, bohužel. Jinak se budu dívat a mířit. Je to takový paradox. Dva tři roky používáte techniku, která vás dostala na olympiádu, ale na samotné střelnici budete muset použít něco jiného. Ve finále vám to ale může přinést štěstí, uvidíme.
Prý jste si v Brazílii domluvili i „špeha“, který vás bude o změnách na střelnici informovat.
Je to jeden dobrý kamarád z brazilské federace, který nám slíbil, že pokud by tam byly nějaké úpravy, nafotí nám je a řekne nám, co se změnilo. Uvidíme ale, jestli nám tuhle informaci pustí.
Jak se budete na podmínky v Riu připravovat?
Musíte najít obdobnou střelnici, kde není závlaha a v létě tam bude spálená tráva. Budou tam mít podobně usazené vrhačky. Už máme nějakou vytipovanou, ale konkrétní zatím nebudu. (usměje se)
A jak simulovat brazilské vedro? Trénovat v létě přes poledne?
Máme v plánu, že u nás na střelnici v Soběšicích odděláme střechu. V Riu kvůli kamerám také žádná není. Mám štěstí, že mi takové podmínky docela vyhovují. Sice není příjemné, když na vás praží slunce a vám stéká pot z čela na brýle, ale na tohle se dá připravit.
Mimochodem, dovedu si představit, jak na vrchol sezony trénují atleti či fotbalisté, ale jak se časuje forma u střelců?
Člověk tohle hodně řeší. Mám to opačně než loni. To jsem potřeboval, aby forma přišla na začátku roku, kdy jsme se snažili získat postupová místa na olympiádu. Letos by bylo dobré, kdyby přišla ve druhé polovině sezony. A zatím jdeme podle plánu, nestřílí mi to tak dobře jako loni. (usměje se) Je ale otázka, jestli to potom přijde, to nejde nikdy zaručit. Donedávna jsem ještě střílel větší objemy, počítáme s tím, že forma půjde nahoru.
Když jste v plném zápřahu, kolik vypálíte denně nábojů?
Často záleží na počasí, ale dá se odstřílet až 500 nábojů denně. De facto to mají střelci podobné jako atleti. Když se přibližuje vrchol, střílíte míň. Musíte hlavně vědět, kdy přestat. Střílím už 25 let, čerpám ze svých poznámek a deníků. Každá sezona je ale jiná a vždycky nevyjde podle toho, jak si představujete.
Pět stovek výstřelů, to už střelcovo tělo pozná, co?
Teď to momentálně hodně cítím. (směje se) Jsem takový rozsypaný, mám zablokovaný krk. Pozvolna se ale dávám dohromady.
Není divu, v květnu vám bude 41 let. Berete Rio jako poslední olympiádu?
Nemám rád sportovce, kteří odchází, potom se vrací a znovu odchází. Proto nechci nic plánovat. Až se jednoho dne rozhodnu, tak skončím. Jako střelci nejsme v mediálním hledáčku, takže to stejně nikde nebudu říkat. Předpokládám, že další olympijský cyklus budu střílet. Uvidíme, jestli budu mít výkonnost a nominuju se na další hry. Pokud ale odcestuju do Ria, bude to pátá olympiáda. Kdybych nejel na šestou, asi to přežiju.
S čím do Ria pojedete?
Tyhle otázky nemám rád, člověk neví, jak na tom bude a jaké budou aktuální podmínky. Zůstaňme u klišé: chci podat co nejlepší výkon. Když to bude stačit na dvacáté místo, hold budu dvacátý. Za dobré umístění budeme rádi, plánování ale není vhodné. Podstata je jiná. Člověk musí jet s pocitem, že pro olympiádu udělal maximum a lépe se připravit nemohl. Ať je pak výsledek jakýkoliv, dokážete to přijmout a nic si nemusíte vyčítat. V opačném případě je to prů...
