Po olympiádě v Soči mnohé nasvědčovalo tomu, že Vail bude i jejím šampionátem posledním a rozlučkovým.
Jenže letošní úspěšná slalomová série plány mění. Kdo ví, také na mistrovství ve Svatém Mořici 2017 by ve startovní listině mohlo figurovat jméno Šárka Strachová.
„Loni v tuhle dobu byly u mne dveře pro Mořic 2017 naprosto zavřené,“ přiznává. „Jenže v letošní sezoně přišly dobré výsledky i pocity. Díky tomu se úplně otevřely mé dveře pro příští sezonu a pootevřely se i pro Svatý Mořic. Řešit to budu podle pocitu, nálady a chuti.“
Má bronz z Bormia 2005, zlato z Aare 2007, stříbro z Val d´Isere 2009. Prožila zklamání v Garmischi 2011 i úspěšný návrat po operaci ve Schladmingu 2013.
„Tehdy bylo osmé místo obrovský úspěch. Hrozně jsem si to tam užívala,“ vzpomíná.
Šárka Strachová na trati slalomu ve Flachau.
A teď tedy Vail. V poolympijské zimě jako by byla Šárka Strachová polita živou vodou. Opět stála na stupních vítězů Světového poháru, probila se do první losované skupiny slalomu.
Že dá sbohem superkombinaci se rozhodla už před sezonou. Nyní navíc oznamuje: „Ani obří slalom ve Vailu nepojedu.“ Vše vsadí na jednu kartu, na závěrečný slalom. Kromě něj se představí pouze v paralelním závodě týmů.
„Říkali jsme si před sezonou, že zkusíme v obřáku první závody a potom uvidíme. Očekávání nesplnily, neumísťovala jsem se ani těsně za postupem do druhého kola. Vyhodnotili jsme tedy, že mi obřák bere hodně energie a že vše dáme slalomu. Cítím se díky tomu rozhodnutí líp, mám teď víc času na trénink slalomu i na odpočinek.“
O medaili snila rovněž loni před olympiádou v Soči. „Ovšem tehdy šlo vzhledem k výsledkům sezony o celkem nereálné přání. Letos letím do Vailu v úplně jiné pozici. Mám za sebou dobré jízdy, jsem v nejlepší skupině, výborně jsme potrénovali.“
Ano, letos už patří do širšího okruhu kandidátek stupňů vítězů nejen ve své mysli, ale i v očích expertů.
Ani aklimatizaci v Severní Americe, se kterou mívala v minulosti problémy, nemíní podcenit.
„Proto tam letíme tak dopředu. Slyšela jsem teorii, že jedna hodina časového posunu by měla odpovídat jednomu dni pobytu na místě, než se tělo přizpůsobí.“ Mezi Prahou a Vailem je osm hodin rozdílu.
„Navíc šampionát je náročný také tím, že se koná 2 500 metrů nad mořem. Trénujeme dokonce ve třech tisících,“ připomíná. „Nepřipadá vám to na první pohled tak vysoko, všude kolem jsou listnaté lesy. Ale vzduch je hodně suchý. Prvních pár dní bude boj. Ale po týdnu už by mi mělo být fajn.“
A po slalomu ještě líp...
