Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Čtvrtá světová medaile. Užiju si ji, jako by byla první, řekla Strachová

Šárka Strachová během 1. kola slalomu na světovém šampionátu | foto: AP

15 2015
Když si uvědomila, že je z ní čtyřnásobná medailistka z mistrovství světa, v Šárce Strachové začaly vířit emoce. "Zní to nádherně. Jako sen. Ale je úžasné, že to je skutečnost," řekla bronzová žena šampionátu v rozhovoru na svém facebookovém profilu. Na další světový úspěch čekala šest let. "Medaili prožívám a je to nepopsatelné."

Na co jste myslela po projetí cílem?
Když jsem se podívala, že vedu a že u mého jména svítí zelená barva, věděl jsem, že horší než třetí být nemůžu. Měla jsem ohromnou radost, že jsem to dokázala a užívala jsem si pocit, že můžu dát ruce nad hlavu a mám medaili.

A euforie pokračovala květinovým ceremoniálem?
To byl úžasný pocit, jsem pyšná na sebe i na svůj tým. Udělali jsme ohromný kus práce, byla to dlouhá cesta. Zažila jsem i těžké momenty a jsem ráda, že jsem vždy našla energii pokračovat a došla si na pódium pro bronzovou medaili.

Po 1. kole jste byla opravdu nespokojená?
Neměla jsem dobrý pocit, sníh byl hodně specifický, na trati trošku jiný než v tréninku. Neměla jsem pocit a rytmus z tréninku, ale pak jsem to zvládla. Když jsem uviděla ztrátu, měla jsem dobrý pocit, ale pocit z jízdy tomu neodpovídal.

Sledovala jste před druhou jízdou závod, komu a jak se daří?
Jediná taktika a strategie byla jet naplno, protože kopec na to byl dělaný. Pokud jsem chtěla být vpředu, bez risku to nešlo. Před druhým kolem jsem nemyslela na výsledek, ale hlavně na to dobře technicky lyžovat, riskovat, což se mi povedlo.

Co ta lopata, která vám na startu koukala nad hlavou?
Na slunci bylo vedro a v helmě mi bylo horko. Řešili jsme, že je potřeba zahrabat boty do sněhu, aby nebyly měkké, a o to se postaral servisman od Fischeru. Naházel mi na boty hromadu sněhu a když viděl, že mi svítí na hlavu, tak mi stínil ještě tou lopatou. Servis jsem měla úžasný.

Na ceremoniál jste dorazila ve slunečních brýlích. Aby skryly slzy?
Dojatá jsem byla, ale slzičky nekapaly. Brýle jsem měla kvůli ostrému sluníčku. Ale dojetí a emoce byly hodně silné. Je to dlouhá pauza od poslední medaile, dnes jsem úplně jiný člověk a budu si to užívat, jako by to bylo poprvé.

Jak úspěch prožil trenér Mayrhofer?
Byl dojatý a měl i slzy v očích.

Budete teď mít vůbec čas oddechnout si?
Čekají nás další závody v Mariboru. Domů přijedu jen na skok, pak bude závod ve Švédsku a finále Světového poháru ve Francii.

Připravujete životopisný dokument s názvem Dvě minuty života. Jaké byly dvě minuty v Beaver Creeku?
Byly náročné, ale věděla jsem, že můžu být rychlá, v tréninku jsem jezdila výborně, poslední svěťáky mi šly velmi dobře, ukazovala jsem, že na to mám. Ale je těžké to všechno dát dohromady ve správný moment. Moc faktorů hraje svou roli a jsem ráda, že jsem to dokázala. Jsem šťastná, že jsem zvládla dvě minuty, na které se připravujeme roky.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze