Na konci března byl za tento čin oceněn od Českého klubu fair play.
To byl i důvod, proč byl nominován do ankety o nejlepšího sportovce Jihomoravského kraje za uplynulý měsíc, v níž u čtenářů MF DNES a iDNES.cz se ziskem 208 hlasů jasně zvítězil.
"Jejda, hezké. Zrovna dnes (včera) ráno mi o této anketě říkal jeden známý," vyprávěl Zmrzlý, který jako vozíčkář hraje soutěž se zdravými "chodícími" soupeři.
Podle toho, že jste vyhrál, to vypadá, že lidé dokážou čin fair play ocenit.
Určitě, je to tak.
Vy sice skromně říkáte, že zachovat se v duchu fair play by nemělo být nic neobvyklého, ale zřejmě je, že?
Je a je to smutné. Když člověk vidí třeba fotbalisty, kteří jsou tedy ovšem nejvíc na očích, že kvůli výsledku jsou schopní něco nafilmovat, tak to je podle mě dost ubohé.
A jak to vypadá ve stolním tenise?
Někteří se hádají, jestli bylo, nebo nebylo prasátko. Ale není jich tolik. I když utkání neřídí rozhodčí, vždy se aspoň domluvíme na novém míčku.
Což třeba ve fotbale nejde.
Bohužel. Oni jsou navíc tlačeni do toho, že jak na sobě ucítíš ruku nebo nohu, padni. Buď to rozhodčí pískne, nebo ne. Ale tam už jde o sponzory a velké peníze, je to složitější.
Myslíte si, že váš čin fair play může někoho inspirovat?
Doufám, že jo. Když jsem byl na vyhlašování cen fair play v Praze, bylo tam docela dost mladých lidí. Ale je to hlavně o výchově. Když jsou k tomu mladí vedení trenéry, taky pak něco podobného udělají.
Jaké výjimečné skutky vás při oceňování činů fair play nejvíc zaujaly?
Záchrana života, když fotbalistovi při zápase zapadl jazyk. A pak další fotbalista. Ten obešel brankáře, který si při zákroku vykloubil koleno. Před klučinou tak už byla pouze prázdná branka, ale on zakopl míč do autu. Klobouk dolů.
Na vás osobně lidé oceňují i to, že jako vozíčkář hrajete stejnou soutěž se zdravými "chodícími" hráči.
Překvapuje je i to, že chodím do práce, že sám řídím auto. Kroutí hlavou, že si u auta vyměním brzdové destičky nebo olej. Ale lehnout si pod auto pro mě není problém. Musím však hodně přemýšlet, abych nezapomněl nějaký šroubovák a nemusel se pro něj vracet. (pousměje se)
Jak to vlastně vypadá s přístupností hal v Brně, kde hrajete zápasy?
Většinou mají jen dva tři schody. Rarita je hala na Sokole, kde jsou točité a uzoučké železné schody. Když mě po nich kluci tahají, tak jim říkám, že už mají po zápase. (smích)
Vy jste se na vozík dostal před 25 lety po úrazu na motorce. Dokázal byste nyní někomu pomoci, aby dokázal takovou chvíli lépe překonat?
Ano. Mám k tomu blízko. Dřív jsem trénoval, mám za sebou kurzy, v nichž jsme pomáhali klukům, kteří se právě dostali na vozík. A dělám ve firmě, která dodává pomůcky pro invalidy, to je také smysluplná činnost.
Stíháte kromě práce a stolního tenisu vyrazit se podívat na jiné sporty?
Moc ne, člověk chce být s rodinou, zajít na návštěvy. Navíc máme čerstvě vnuka, narodil se 22. března.
Takže otázka, jestli byl pro vás březen úspěšný měsíc, je zbytečná, že?
Byl úspěšný, hodně úspěšný.
 Stolní tenista Karel Zmrzlý. |
