"A skvělou psychiku navrch. I když udělá chybu, stojí na bedně, “dodává. Ráda chodí na ryby i do kaváren, hraje na kytaru, poslouchá rock, čte detektivky Johna Grishama. Z peněz za první vítězství ve Světovém poháru koupila otci sněžný skútr.
Ve 22 letech je milionářkou. Podporuje Nadaci pro dětské sirotky v Bolívii, pomáhá dívce, která se léčí z drogové závislosti. „Chtěla bych pro děti udělat víc,“ říká. Existovat cena pro nejsympatičtější lyžařku světa, dostane ji.
V hotelové posilovně právě seděla na rotopedu, ale jen předstírala, že šlape. Klábosila s kolegyněmi z týmu.
Vůbec nejste typickou, chladnou Švédkou. Jste upovídaná, věčně se smějete. Zažil jsem váš večírek, když jste vyhrála mistrovství světa ve Svatém Mořici. Byl pěkně divoký.
(rozesměje se) To byl! Víte, já lámu bariéry. Jsme nová švédská generace, psychicky odolná a silná. Chceme, aby svět začal na Švédy nahlížet jinak. Ukážeme, co umíme.
Ukázal to už Ingemar Stenmark. Jenže na rozdíl od vás o tom nemluvil. Vlastně, nemluvil skoro vůbec.
Tehdy bylo ve Švédsku proti konvencím říkat: Já vyhraju. Dneska už to klidně povím. Otevírám lidem svoji duši.
Stenmark je vašim rodinným přítelem i učitelem. Jak vám radí? Chodí za vámi a říká: Tohle bys měla dělat jinak? Ne, není typem, který by sám od sebe přišel a začal mě poučovat.
Kdykoliv ho o něco požádám, udělá pro mě první poslední. Ale nejdřív za ním musím přijít sama.
Oba pocházíte z vesničky Tärnaby. Stojí tam strmý kopec, který lidé pojmenovali právě po Stenmarkovi. Dokázal na něj vyběhnout, aniž zastavil. Umíte totéž?
Jednou to přijde, slibuju. Zatím jsem vyběhla do tří čtvrtin, pak mi došel dech. Ingemar je přece jen chlap. Pořád má skvělou fyzičku.
Vloni jste se přestěhovala do Monte Carla. Asi se už tolik nevídáte.
Kdepak, zase jsme sousedé. Má v Monaku apartmán dva bloky ode mě.
Hrajete spolu ruletu?
Ne, jezdíme na kole. Většinou Ingemarovi říkám: Klidně mi ujeď a jestli chceš, počkej na vršku. Ovšem riskuješ, že budeš čekat půl hodiny.
Už se zase smějete. Vždyť říkám, veselá holka.
Myslíte? Snažím se.
Co ještě v Monte Carlu děláte?
Ležím na pláži, plavu, nakupuju, sedím na kafi nebo obdivuju kluka Pernilly Wibergové (olympijské vítězky v lyžování - pozn. red.). Narodil se v srpnu.
Utekla jste sem jen za daněmi, nebo i za teplem?
Když je v Tärnaby minus dvacet, je v Monte Carlu plus dvacet. Ale zimu a sníh miluju. Lehnout si v noci na sníh, pozorovat hvězdy a polární záři, to je přece nádhera.
Ejhle, romantička.
Na kytaru taky většinou hraju romantické písničky.
Pracovala jste někdy s psychologem?
Jednou. Chtěl mě od základu změnit... (krčí rameny) Tak dostal výpověď. Sama sobě jsem nejlepším psychologem. Negativní myšlenky do své hlavy nepustím, prostě je vypudím.
Mentálně silná, to tedy jste. V lednu jste vyhrála v Mariboru, i když vás fanoušci Janici Kosteličové uráželi a na vleku zkoulovali.
Dost to bolelo. Tvrdými, ledovými koulemi domě pálili hlava nehlava. Říkala jsem si: Nic naplat, holka, musíš to přetrpět.
Nakonec jste si poradila. Za pomoci Ante Kosteliče, Janicina otce.
Před druhým kolem jsem ho požádala, aby jel na lanovce se mnou. Když seděl vedle mě, Chorvati s koulováním přestali. Báli se, že ho trefí.
Teď je jeho dcera vážně nemocná. Lékaři varují, že bude muset předčasně skončit, protože s návraty na lyže příliš pospíchá.
Těch operací bylo příliš. Janica je kamarádka, přeju jí, aby se vrátila.
Ale myslet jen na sport a zničit se by byla hloupost. Existuje také život po kariéře. Letos prý nevyhraje Světový pohár ona, ale jistá Anja Pärsonová...
(smích) Už se to ke mně doneslo. Když tu není Janica, spousta lidí mě hned vidí nejvýš. Přitom jsem měla velký glóbus v plánu až po olympiádě v Turínu. Letos? Ještě o něm nepřemýšlím. Uvidím, jak si budu stát v únoru. Pak možná zkusím i nějaké sjezdy.
Máte v nohách dost tréninků sjezdu?
Nikdy ho není dost. Zvlášť pro holku, která je jako já odkojená na slalomu.
Světový pohár letos poprvé zamíří do Česka. Těšíte se?
Moc. I lidé v menších zemích si zaslouží, aby ho viděli. Vyprávěli mi, že na Slovensku v Jasné vždycky chodila spousta diváků.
Stenmark tam kdysi vyhrál o čtyři vteřiny.
To nezvládnu.
Co víte o České republice?
Skoro nic. Nikdy jsem u vás nebyla.
Máme dobré pivo...
...jo a taky atlety. Železný je od vás, že? A vím, že české sjezdařky jezdí po závodech jen s jedním koučem. To mně je hej, mám za sebou velký tým. I proto mě potěšilo, když se vloni ta vaše mladá prosadila. Zapomněla jsem její příjmení. Neumím ho vyslovit.
Záhrobská.
Jasně, Sarka. Fandím jí. Čím víc zemí se bude motat vepředu, tím líp pro lyžování.
