Musí to být příjemné starosti, když po vás touží úřadující vicemistři světa a olympijští finalisté (tedy Srbové) i silná generace, jež brzy může vyzvat americký výběr na souboj (tedy Kanaďané).
„Byl jsem v kontaktu s oběma federacemi,“ popisuje Jankovič své léto. „Ale já jsem se do přípravy nebo zápasů zapojit nemohl.“ Jak by zvolil? „Ještě jsem se nerozhodl.“ Statný pivot tedy vynechal olympijskou kvalifikaci v Bělehradu i v Manile.
Čerstvý absolvent University of Hawaii měl větší basketbalový problém, potřeboval vyřešit klubovou příslušnost. O pozici v draftu do NBA usiloval marně, v boji o smlouvu však byl úspěšný.
Po Letní lize získal Jankovič místo na soupisce Miami Heat. Dvouletý kontrakt je pro nedraftovaného hráče hotovým požehnáním - i když za to dostane jen ligové minimum, tedy něco přes půl milionu dolarů v prvním roce. Prezident floridského klubu Pat Riley nepochybně doufá v podobnou trefu, jakou byl Hassan Whiteside.
Povedené momenty Stefana Jankoviče v utkání Letní ligy NBA
Jestli se bude Jankovičovi v nejslavnější soutěži světa dařit, může si zvolit svou reprezentační příslušnost.
Je jisté, že při tom nechce být nevděčný.
Jeho dědeček reprezentoval Jugoslávii ve fotbale a otec byl pro změnu profesionálním házenkářem, Stefan však o jasnou vazbu k rodnému Bělehradu přišel.
V roce 1997 se jako čtyřletý stěhoval se zbytkem rodiny do Kanady, strýc tu tou dobou už tři roky budoval nové zázemí.
„Kanada nám dala šanci. Já jsem Kanaďan,“ prohlašoval před časem Jankovič senior. „Stefan ani nemá dvojí občanství, jenom kanadské. Určitě je taky Kanaďan, věřte mi.“
Pragmaticky: pod koš k Tristanu Thompsonovi, Andrewu Nicholsonovi či Treyi Lylesovi by se Kanaďanům hodit mohl. Jankovič je navíc někdejším spoluhráčem kanadské star Andrewa Wigginse z akademie Huntington Prep.
Srbové mají situaci pojištěnu o něco lépe, disponují Miroslavem Raduljicou, Nikolou Jokičem, Milanem Mačvanem, Bobanem Marjanovičem, na čtyřce si své ještě pár let odehraje Nemanja Bjelica, v záloze jsou Nikola Milutinov, Ognjen Kuzmič, Dejan Musli. Například.
Několik akcí Stefana Jankoviče v NCAA:
Jenže tak jednoduché to nebude.
Stefan Jankovič se prý považuje za Srba, už dřív se svěřil, že ani nezná slova kanadské hymny. Zato rád vypráví o válečném utrpení 90. let, předává válečné historky, které slyšel od příbuzných, popisuje, proč se musel stěhovat jinam...
Otcovo idylické vyprávění o kanadském snu také nabírá trhliny. Rodina se v nové vlasti protloukala, jak se dalo. Její hlava se coby řidič náklaďáku doma jenom otočila, paní Jankovičová měla práce nad hlavu, a tak na Stefana zůstávala starost o mladšího brášku. Basketbalový kurt přes ulici se mu stal vítanou šancí k úniku.
Jankovičovi se tehdy usadili v kolonii srbských emigrantů, a tak jejich synové dlouho neuměli anglicky, žili srbským stylem života, navštěvovali pravoslavný kostel... Neudiví, že Stefan svou první návštěvu staré vlasti popisuje jako „návrat domů“.
A když se jej nedávno zeptali na zážitky z olympijského finále USA - Srbsko, svěřil se: „Bylo skvělé sledovat srbskou cestu turnajem. V posledních dvou turnajích jsme byli ve finále proti Američanům. To člověka motivuje.“
Všimněte si: my, tedy my Srbové.
Různé náznaky se dají interpretovat třeba následovně: Kanaďané mají o Jankoviče zájem o něco větší, on by však radši hrál za Srbsko. A doufá, že se blýskne natolik, aby se stal pro trenéra Sašu Djordjeviče (či jeho případného nástupce na srbské lavičce) nepřehlédnutelným.
Jedno je na jeho hledání rozhodně sympatické: po reprezentačním dresu Jankovič touží.
Co převáží?
Srbské srdce, nebo kanadský rozum?
