Stáli spolu u vstupu do novinářského stanu na vrcholu Los Machucos a dvě minuty si navzájem blahopřáli.
Jeden druhému k udržení červeného dresu i čtyři dny před koncem Vuelty a druhý prvnímu k premiérovému vítězství na Grand Tour.
Chris Froome a Rick Delaney.
„Dneska to byl jeden z těch dnů, kdy chlapi brečí. Nejhezčí pocit na světě,“ rozplýval se pak Delaney. Jeho irský tým Aqua Blue Sport až v lednu oslaví své první narozeniny, přesto už nyní stihl vyhrát horskou etapu na Grand Tour.
No words ,,,,, https://t.co/oAdLEjp7VQ
Díky Stefanu Deniflovi, kterému kromě Frooma na dálku blahopřáli také Geraint Thomas nebo Larry Warbasse - původní lídr týmu, který si ale v sedmé etapě zlomil prst a ze závodu odstoupil. „Můj bože, miluju tě!,“ psal americký šampion po středeční etapě na Twitter.
Vlastně je to až pohádkový příběh, který Aqua Blue Sport na Vueltě napsal.
Při své úplně první sezoně obdrželi divokou kartu na závěrečnou Grand Tour, ale příliš se jim nevedlo. Největší šanci na etapové prvenství totiž cítili v úvodních spíše rovinatějších etapách s Adamem Blythem, který v té druhé dojel třetí.
A od té doby pusto prázdno.
„No jo, ale pro spurtery jsou tady maximálně tři dny,“ hořekoval Blythe.
Pak se navíc přihodila ta nešťastná nehoda s autobusem...
Autobus od Portugalců
Incident se stal krátce po jedné hodině ráno ve čtvrtek 31. srpna - v den startu 12. etapy.
Když cyklisté dorazili ke svému autobusu, aby se přemístili na start, nestačili se divit. Po žhářském útoku totiž jejich vůz spíš než dopravní prostředek připomínal hromádku popela.
Our team bus has been completely damaged in a cowardly arson attack over night. No one was injured. Police have arrested a suspect. #LV2017 https://t.co/SI1u449qO6
„Nechutné, co z toho kdo má? Všichni vás máme rádi,“ vyjadřoval svým kolegům na dálku podporu Mark Cavendish připravující se na závod Kolem Británie.
Nebyl jediným. Většina týmů z Vuelty nabízela irské stáji pomocnou ruku. „Kdybyste cokoliv potřebovali, stačí říct,“ psal na Twitter francouzský FDJ.
Nakonec to Aqua Blue Sport ustál. I díky pomoci organizátorů, kteří irskému týmu sehnali na dvě etapy linkový autobus, než si Irové opatřili vlastní od jedné z portugalských stájí.
„Nebylo to pro nás lehké vidět úplně shořelý autobus. Ale aspoň budeme mít na příští rok nový,“ bral to s humorem Stefan Denifl.
Právě on se nakonec stal spasitelem své stáje.
Rok nezávodil
Denifl podobně jako spousta dalších cyklistů, začínal s horským kolem, než po dvou letech přesedlal na to silniční.
Vueltu jel poprvé před sedmi lety, kdy ale nedokončil čtrnáctou etapu vrcholící na nedalekém Peňa Cabarga. Dlouho jezdil za druhodivizní celky, až v Leopardu s bratry Schlecky si vyzkoušel nejvyšší divizi.
Před třemi roky si ale nepříjemně poranil koleno a téměř rok se na závodech neukázal. „Tehdy mi doktoři tvrdili, že to pro mě možná bude znamenat konec kariéry. Ale teď jsem konečně zpátky tam, kde jsem byl výkonnostně v roce 2013,“ radoval se před dvěma lety coby nejlepší vrchař závodu Kolem Švýcarska.
Letos už pár velkých vítězství zažil. Ve čtvrté etapě závodu Kolem Rakouska nestačil při výstupu na prudký Kitzbühel Horn jen na objev Vuelty Miguela Ángela Lópeze, ale i to mu stačilo k celkovému triumfu v závodě.
Tehdy získal své nejcennější vítězství kariéry.
Hello twitter world, I am XAVER, today is my birth(day), my weight is 3740g and my height 52cm. Mum and dad are so proud ✌ https://t.co/rIIJv6lltd
Dva týdny na to se mu narodil syn. „Ahoj světe Twitteru, já jsem Xaver. Dneska mám narozeniny, vážím 3740 gramů a měřím 52 centimetrů. Maminka s tátou jsou tak pyšní,“ napsal si k fotce syna na sociální síť.
Dlouho si ho ale neužil.
Po čtrnácti dnech totiž odcestoval na tři týdny do Španělska, aby dobýval Vueltu.
Rakušan po 82 letech
Celé dva týdny se pak na tuhle etapu šetřil.
„Vážně, mluvil o ní už na startu závodu a slovo dodržel,“ vyprávěl Stef Clement, cyklista LottoNL-Jumbo.
Denifl byl ve středu součástí šestičlenného úniku, který si v průběhu dne vypracoval až devítiminutový náskok, než jej začaly stáje Bora, Bahrain-Merida a Astana stahovat.
V tu chvíli se únik také začal rozpadat.
Po úvodní vrchařské prémii dne se v mlhou pokrytém sjezdu vytratil Davide Villellla sbírající body do souboje o puntíkatý dres. Na další prémii už tempu kvarteta nestačil Magnus Cort z australské Oriky.
Sjezd v mlze během sedmnácté etapy Vuelty.
A tak s minutou a půl k dobru před supícím pelotonem přijížděla pod závěrečný kolos Los Machucos čtveřice Alessandro de Marchi, Julian Alaphilippe, Dani Moreno a právě Denifl.
Byl to ale Moreno, kdo jako první šest kilometrů před cílem na nejprudších rampách celého stoupání začal ujíždět.
„Já ale věděl, kdo je podle papírových předpokladů nejsilnější vrchař. I proto jsem si ho hlídal a dával si na něj pozor,“ popisoval Rakušan.
Úvodní pasáž ještě přečkal za Morenem, než pět kilometrů před cílem zaútočil sám a nechal Španěla za sebou.
V tu chvíli už byl jeho hlavním soupeřem zezadu se dotahující Alberto Contador.
„Byl to fakt hodně těžký den. Ne jeden z těch, kdy si týmy v pelotonu řeknou: Tak jeďte. Museli jsme tvrdě dřít, abychom pod kopec dojeli s alespoň minimálním náskokem.“
A ten Deniflovi stačil.
Dva kilometry před cílem sice za sebou Contadora zahlédl a pomyslel si, že ho Španěl možná dojede a pak mu etapu věnuje. „Ale nakonec jsem byl rád, že k tomu nedošlo a mohl jsem si pro vítězství dojet sám. Na tom posledním kilometru stálo tolik lidí! Konečně vím, jaké to je vyhrát horskou etapu,“ rozplýval se.
PRVNÍ A DRUHÝ. Stefan Denifl dojel na vrchol Los Machucos o 28 vteřin před Albertem Contadorem.
V závěrečných sedmi kilometrech navíc byli rychlejší pouze Contador, López, Vincenzo Nibali, Ilnur Zakarin, Wilco Kelderman, Rafal Majka a Michael Woods.
„Kde teď jsem? Na měsíci,“ rozesmál se pak Denifl na tiskové konferenci. „Měl jsem super, ale vážně super nohy. Na tenhle den jsem čekal celou Vueltu, šetřil jsem se na něj a dneska jsem do toho dal všechno. Je nádhera, že se to povedlo, právě prožívám nekrásnější den v mém cyklistickém životě.“
Pro Rakousko vybojoval etapové prvenství na Vueltě po předlouhých 82 letech. Hned v prvním ročníku Vuelty dvakrát zvítězil Max Bulla, od té doby Rakušané strádali.
Až nyní díky Deniflovi zase slaví.
A s ním i celé Irsko.
