Oproti předchozím letům chyběla štafetě zraněná Zuzana Bergrová a nenastoupila ani její letošní "náhradnice" Lenka Masná, která se soustředí na odpolední semifinále osmistovky. Zaskočila tedy Jana Slaninová, dcera Taťány Kocembové-Netoličkové, medailistky z prvního mistrovství světa v Helsinkách 1983.
"Já jsem Leně ten postup na osmistovce přála. Byla jsem připravená, že poběžím místo ní," líčila nejmladší z kvarteta. Nervozita ji údajně nesvazovala. "Včera jsem nervózní byla, to ano. Ale dneska jsem přišla na stadion a bylo to v pohodě."
Češky se praly za jasně vedoucími Američankami o druhé, přímé postupové místo s Italkami a Ukrajinkami. "Tušila jsem, že na postup časem by to potom nebylo, že potřebujeme být v našem běhu druhé," říkala Denisa Rosolová.
Každopádně však myslely na lepší čas než 3:30. "To je pomalejší, než jsme čekaly. Rychlejší jsme byly letos i v hale," podotkla Jitka Bartoničková. "A na olympiádě i na mistrovství světa v Tegu jsme postupovaly do finále jako poslední časem 3:26."
V čem byl problém?
"Asi jsme každá běžela o vteřinu hůř, než jsme chtěly," prohodila Rosolová, která štafetu rozbíhala. Po ní přišla řada na Bartoničkovou a Slaninovou. Ta přebrala kolík na druhém místě.
"Myslela jsem si, že přede mne Ukrajinka a Italka brzy půjdou, ale celkem jsem je držela za sebou. Až na posledních 50 metrech mi došly síly a předběhly mě." Navíc pak došlo k trablům při předávce Slaninové s finišmankou Hejnovou. "Dala jsem Zuzce kolík a do té nějak vrazila Italka, která doběhla. Musela jsem ještě sama dávat pozor, abych Zuzku nezašlápla."
Hejnová osudový moment popisovala: "Italka do mně hrozně žďuchla, dostala jsem docela velkou ránu do brňavky. To se na předávkách stává, ale já na to úplně nebyla připravená."
V úvodu svého úseku tak ztratila kontakt s Ukrajinou a Itálií. "Kdyby ne, tak věřím, že by je Zuzka ke konci šmikla," věří Rosolová.
Hejnová souhlasí: "To byla velká škoda, protože bych se jinak za nimi vezla. Na konci jsem potom měla spoustu sil, stahovala jsem je, netuhla jsem."
Na posledních metrech skutečně mohutně dotahovala obě konkurenční štafety. Kdyby byl závod o deset metrů delší, snad by je i předstihla. Ale nebyl...
Hejnová k němu nastoupila pouhých 14 hodin poté, co se stala mistryní světa nad překážkami. "Času na regeneraci zrovna moc nebylo," pousmála se. "Nemohla jsme spát, což není divu. Ale myslím, že jsem běžela dobře, že to nakonec nebylo tak hrozný a nějakou sílu jsem ještě našla."
Skleničku na oslavu zlata si ve čtvrtek nedala žádnou. Zachovala se jako svědomitá profesionálka. "Byla jsem vzorná. Ale dneska si něco dám."
