Česká atletika tak živí naději na velký úspěch na mistrovství Evropy.
Za Špotákovou je v tabulkách Nikola Brejchová. A Jarmila Klimešová je čtvrtá mezi Evropankami.
"Barbora Špotáková, mistryně Evropy? Znělo by to nádherně, ale jsou to spekulace," říká 25letá atletka. "Je to trochu zavazující. Ale věřím si víc než loni. Předtím mi vyšel jeden hod, teď i na tréninku házím pravidelně kolem šedesáti metrů."
Bývala vícebojařkou, k oštěpu ji zlomilo zranění a slova světového rekordmana Jana Železného. "Říkal mi: můžeš házet daleko. Komu jinému bych to měla věřit?"
Od oštěpařské legendy sbírá rady na soustředěních v Nymburce. A taky sleduje mladého Nora Thorkildsena. Minulý týden ho na Strahově při Evropském poháru viděla i naživo.
"To se mi ale nelíbilo, jak házel. V televizi jo. Vždycky jsem na začátku rozběhu hopsala na kotníčku. On se rozběhne rovnou a je to daleko plynulejší. Je to dobrá změna."
Zatím se, stejně jako Nor, stále zlepšuje. Čím to? "Hážu čtvrtým rokem, získávám zkušenosti. Teprve loni jsem se cítila jako oštěpařka. Člověk nemůže změnit při přechodu na jinou disciplínu kompletně trénink. Teď můžu dělat víc speciálních cviků. Všechno jde postupně, i výkony. Asi jsem na dobré cestě," věří. "A taky mám skvělého přítele. Z atletiky? Ne. To by byl skoro pracovní vztah."
Dokončila bakalářské studium ekologie, a tak myšlenky na atletiku zahání s přáteli nebo u knížek. Vždyť se jí o oštěpu docela často i zdá. "V polospánku. Ve snech špatně běhá, ale dobře se háže. Daleko," popisuje.
Sní třeba o tom, že překoná národní rekord. Ale na Strahově to být nemělo. "V tom snu byly jiné kulisy. Rekord je blízko, ale mám zkušenost, že přijde v tu nejlepší chvíli. A čím déle se na něj čeká, tím je to pak lepší," doufá. Třeba to vyjde právě v Göteborgu.
