Výkon Brita Chrise Boardmana 49,441 km z Manchesteru 2000 zlepšil český cyklista o 259 m na dráze v Krylatském. "Je to super, ale ten výkon si nejspíš uvědomím až později," přiznal.
Co bolí cyklistu po světovém rekordu?
Trochu krční páteř, nohy, sedací část těla. Vlastně celé tělo! A zítra ještě asi bude. Hodinovka evidentně splnila, co jsem o ní slyšel. Byla to strašně dlouhá hodina. (smích)
Měl jste v průběhu závodu krizi? Kdy?
Kolem padesáté minuty. To bylo peklo. Převod začínal těžknout, neskutečně mě bolela sedací část těla, chytaly mě křeče. Ale ani na vteřinu jsem nemohl přestat šlapat. Jel jsem na hraně, ale do cíle přitom chybělo deset minut. Na tři čtyři kola jsem trochu zpomalil, ale pak jsem to opravdu ždímal.
Říkal jste si: Proč já do toho šel?
Ne. Psychicky jsem se na tu krizi připravoval. Francesco Moser (bývalý rekordman, který Sosenkovi dodal "rekordní" kolo - pozn. red.) měl při pokusu tým psychologů, kteří jej na takové chvíle připravovali. Já je neměl, ale právě Moser mi dal hodně rad. Jsem mu za to vděčný.
Na co jste tedy myslel v nejhorších momentech?
Upnul jsem se na šlapání. Na tu práci z uplynulých měsíců. A třeba na rodinu.
Teď už to můžete prozradit: Věřil jste, že to opravdu vyjde?
Ano. Sebevědomí je základ, jinak člověk prohraje. Od dubna, kdy jsem zjistil, že nepojedu Giro d´Italia, jsem se upnul na hodinovku. Tvrdě jsem trénoval, byl jsem motivovaný. Ale byla to strašná zodpovědnost. Vždyť se tady o mně staralo deset lidí z týmu. Příprava stála víc než půl milionu. Kdyby se to nepovedlo, byly by to svým způsobem vyhozené peníze.
A přímo na trati? Kdy jste si řekl: Mám to.
Asi dvě minuty před koncem.
Váš pokus v Krylatském se uskutečnil mimo závodů na prázdném stadionu. Nevadilo vám to?
Hala úplně prázdná nebyla, přišlo pár lidí - závodníci, trenéři, novináři, fotografové. Bylo tam tak čtyřicet, padesát lidí. To mi vyhovovalo, množství diváků by znamenalo třeba méně kyslíku.
Nechyběla vám bouřlivá atmosféra?
Ne, ne. Dokonce jsem před startem žádal lidi, aby byli potichu. Při takovém závodu není povzbuzování od začátku úplně vhodné. Takže asi do padesáté minuty bylo v hale ticho. Ale pak mi lidi strašně pomohli, povzbuzovali, tlačili mě dopředu.
Jak rekord oslavíte?
Opatrně, jsem hodně unavený. Večer se chystáme na Rudé náměstí, kde jsem zatím nikdy nebyl. Pokud tam někde najdu plzeňské pivo, určitě si jich pár dám.
Zástupci vaší stáje vám prý slíbili za překonání rekordu odměnu. Prozradíte její výši?
Já ji ale opravdu nevím... Slíbili mi zaplatit náklady a taky tam padla fráze, že pokud uspěju, bylo by vhodné přidat i něco navíc. Jsem na tu sumu zvědavý, ve smlouvě ji totiž nemám.
K pokoření hranice padesáti kilometrů vám scházelo 300 metrů. Mrzí vás to?
Tři sta metrů je strašně moc! Hranice padesáti kilometrů mě před pokusem lákala, ale tady mi chybělo skoro celé kolo. Ze začátku mě to chvíli mrzelo, ale pak... Dřina to byla obrovská. Jsem spokojenej, lépe to zajet nešlo.
Podrobnosti o rekordní jízdě čtěte ZDE
 Český cyklista Ondřej Sosenka vytvořil na dráze v Moskvě nový světový rekord v hodinovce výkonem 49,700 kilometru. |
