Jonesovou, která triumfovala před norskou oštěpařkou Trine Hattestadovou a australskou čtvrtkařkou Cathy Freemanovou, korunoval monacký princ Albert.
Jonesová, olympijská vítězka v bězích na 100 a 200 metrů a ve čtvrtkařské štafetě, navázala na svá dvě prvenství v anketě IAAF z let 1997 a 1998. Železný vyhrál poprvé. Loni v anketě zvítězili Michael Johnson a rumunská běžkyně Gabriela Szabóová.
Železný začal ve vítězství věřit ve chvíli, kdy se jména vybrané mužské trojice objevila ve Hvězdném sálu v prostorách Sporting d'Eté na obrazovce. Greene ani Johnson totiž do Monaka nedorazili, a tak se všechny pohledy okamžitě upřely na něho.
"Když jsem pak šel přebírat cenu, ani jsem nebyl nervózní. Letos mi to přišlo všechno nějak přirozenější, ne tak noblesní. Horší to bylo jen ve chvíli, kdy se mě moderátor ptal anglicky na něco jiného, než jsem čekal. Ale nakonec jsem to pochopil," svěřil se Železný s prvními dojmy po korunovaci.
"Vážně jsem nevěděl, co mám od letošního vyhlašování očekávat. Před čtyřmi lety jsem také vyhrál olympiádu, navíc v Jeně překonal světový rekord, a stejně to nestačilo na lepší než třetí místo. Třetí olympijské zlato ale asi mělo svou váhu. Výjimečného ocenění si moc vážím, na druhou stranu stranu se to však nedá srovnat s pocitem, který jsem měl, když jsem v Sydney vystoupil na stupně vítězů. V anketě rozhodují o pořadí jiní lidé, na stadiónu bojujete o vítězství sám." dodal trojnásobný olympijský vítěz.
Železný seděl u stolu s trojicí dalších olympijských vítězů, estonským desetibojařem Erkim Noolem, americkým překážkářem Angelem Taylorem a britskou sedmibojařkou Denise Lewisovou.
Když se jej moderátor galavečera Marc Maury zeptal na tajemství jeho oštěpařských výkonů, které by jeho přítomným vícebojařským kolegům mohly přinést nějaké ty metry navíc, Železný s úsměvem prohlásil, že nic neprozradí. Ani na úpěnlivé naléhání Lewisové se neslitoval, jen ke svým sportovním začátkům uvedl, že nebyly hned spojeny s atletikou, ale tvořily je hokej a házená.
Monackou účast světového rekordmana přitom jeho manažer Jan Pospíšil v pátek kvůli vysokým teplotám kolem devětatřiceti stupňů vyloučil. V sobotu na tom už ale Železný byl zdravotně mnohem lépe, i když po nachlazení ještě i dnes stále kašlal.
V neděli vstal v půl páté, u Pospíšila si vyzvedl vypůjčený smoking a krátce po poledni se linkou přes Curych dostal do Monte Carla. Odpoledne se po cestě prospal a před galavečerem ještě zvládl rozhovor pro televizní stanici Eurosport. Do kasina se prý zatím nedostal.
Atletická elita si jako každoročně dala sraz v Grand Hotelu v Monte Carlu, v luxusních pokojích, jejichž cena dosahuje v přepočtu přes třináct tisíc korun na noc, kde jsou koupelny vyloženy bílým mramorem a sklenička minerálky vyjde na sto padesát korun. Železný, o kterém je známo, že není vyhlašování anket příliš příznivě nakloněn, se v tomto prostředí speciálně necítí ve své kůži. Svědčí o tom i fakt, že letos znovu přijel do Monte Carla s vypůjčeným smokingem, který je pro mužskou část osazenstva galavečera předepsaným oblečením.
"Já si ho budu muset nechat jednou ušít, ale tuhle snobárnu prostě nemám rád a už jsem se několikrát zařekl, že sem nepojedu. Pořadatelé však na nás hrozně tlačili. Věděl jsem navíc, že i ve světě mělo moje prvenství v Sydney ohromnou odezvu, tak jsem nakonec svolil, i když jsem ještě nebyl úplně fit. Teď jsem rád, že jsem přijel," přiznal Železný.
Když spolu s Jonesovou převzali na pódiu hlavní ceny, jimiž byly zlaté etuje na mramorovém podkladu, zapózovali fotografům a pustili se spolu s ostatními do hlavního menu, které tvořily nejprve lasagne a poté kuřecí prsa se smetanovými brambory. S vedle sedícím ukrajinským světovým rekordmanem ve skoku o tyči Sergejem Bubkou si Železný měl o čem vyprávět.
"Bylo to tu fajn, ale já už bych byl nejraději v Africe," připomněl později po večeři český oštěpař blížící se lednový termín odjezdu do tréninkového kempu. "Na mistrovství světa bych rád svoje postavení potvrdil. A jestli příští rok padne stovka? Kdyby se už před čtyřmi lety házelo karbonovými oštěpy, tak by se tak tehdy v Jeně stalo. O tom jsem přesvědčený. Jenomže k tomu je zapotřebí řada faktorů, které se musejí sejít ve správnou chvíli. Proto je ta pravděpodobnost tak malá."
V rámci slavnostního večera byly také předány ceny za "neopakovatelné atletické zážitky". Za svůj výkon v Sydney převzala jednu z nich Freemanová, za dlouholetou úspěšnou kariéru byli odměněni německá dálkařka Heike Drechslerová a ukrajinský
tyčkař Sergej Bubka, kteří vyhráli už na premiérovém mistrovství světa v Helsinkách před sedmnácti lety.
Součástí programu byl také krátký dokument o Emilu Zátopkovi, jímž zúčastnění vzpomněli na legendárního vytrvalce, který v úterý zemřel.
Železného soupeři v Monte Carlu byli
Maurice Greene (USA/100 a 200 m)
Michael Johnson (USA/400 m)
Virgilijus Alekna (Lit./disk)
Jonathan Edwards (Brit./trojskok)
Anier Garcia (Kuba/110 m př.)
Haile Gebrselassie (Et./10.000 m)
Robert Korzeniowski (Pol./20 a 50 km chůze)
Noah Ngeny (Keňa/1500 m)
Erki Nool (Est./víceboj)
Iván Pedroso (Kuba/dálka)
Angelo Taylor (USA/400 m př.)
Dvanáctku nominovaných žen tvořily
Stacy Dragilaová (USA/tyč)
Heike Drechslerová (Něm./dálka)
Cathy Freemanová (Austr./400 m)
Trine Hattestadová (Nor./oštěp)
Marion Jonesová (USA/100, 200 m a dálka)
Denise Lewisová (Brit./víceboj)
Tereza Marinovová (Bul./trojskok)
Maria Mutolaová (Moz./800 m)
Irina Privalovová (Rus./400 m př.)
Gabriela Szabóová (Rum./1500 a 5000 m)
Naoko Takahašiová (Jap./maratón)
Derartu Tuluová (Et./10.000 m a kros).
Přehled dosavadních vítězů ankety o světového atleta roku
1988 - Carl Lewis a Florence Griffithová-Joynerová (oba USA)
1989 - Roger Kingdom (USA) a Ana Fidelia Quirotová (Kuba)
1990 - Steve Backley (Brit.) a Merlene Otteyová (Jam.)
1991 - Carl Lewis a Katrin Krabbeová (Něm.)
1992 - Kevin Young (USA) a Heike Henkelová (Něm.)
1993 - Colin Jackson a Sally Gunnellová (oba Brit.)
1994 - Núraddín Morceli (Alž.) a Jackie Joynerová-Kerseeová (USA)
1995 - Jonathan Edwards (Brit.) a Gwen Torrenceová (USA)
1996 - Michael Johnson (USA) a Světlana Mastěrkovová (Rus.)
1997 - Wilson Kipketer (Dán.) a Marion Jonesová (USA)
1998 - Haile Gebrselassie (Et.) a Marion Jonesová
1999 - Michael Johnson a Gabriela Szabóová (Rum.)
2000 - Jan Železný (ČR) a Marion Jonesová
 Jan Železný převzal z rukou předsedy Mezinárodní atletické federace Lamine Diacka cenu pro Atleta roku 2000. |
