Do roku 1999 jste vstoupil sedmibojem na halovém mistrovství světa v Maebaši, kde jste obsadil až čtvrté místo, napadlo vás, že se všechno takhle obrátí?
Věděl jsem, že ve třech disciplínách, o které je desetiboj rozšířen, jsem silný a mohu z nich nahnat na soupeře nějaké body. Takže nebyl důvod se něčeho obávat. Říkal jsem si, aby hlavně vydrželo zdraví, že pak už bude sezona brnkačka.
Věřil jste, že stejná brnkačka bude i vítězství v anketě Sportovec roku?
O výsledcích jsem předem nepřemýšlel, protože si myslím, že volba nejlepšího sportovce je velmi složitá a do jisté míry nespravedlivá. Srovnává se nesrovnatelné, a tak mě by stačilo vyhlásit desítku nejlepších, aniž bych přitom potřeboval vědět, na jakém místě jsem skončil.
Novinářskou anketu jste získal už podruhé, můžete srovnat prožitky z letošního vyhlášení s rokem 1997, kdy jste se stal Sportovcem roku poprvé?
Konkurence byla v obou rocích stejně vysoká a desítka nejlepších hodně našlapaná.
Prožil jsem opět krásný večer a jsem moc rád, že jsem se sem mohl z australského soustředění vrátit.
Za tři roky, kdy vedle tradiční ankety Sportovec roku stojí ještě divácká volba Sportovní hvězdy ČT se až vám podařilo letos vyhrát v obou soutěžích současně. Které ceny si více ceníte?
Každá má jinou váhu a já bych je raději dal do jedné roviny. Sportovec roku je cennější z profesionálního hlediska, protože to je ocenění od novinářů, kteří o sportu asi vědí nejvíc. Druhá anketa je pro mě důležitá z životního hlediska, protože v ní mě zvolili lidé, kteří mi fandí. Příjemné je obojí a já mám velkou radost z obou cen.
Letos jste získal maximum co se dalo, vyměnil byste všechny ceny a rekordy za olympijské zlato ze Sydney?
Já jsem spíš bojovník, než nějaký vekslák, abych něco měnil. Spíš se budu snažit, aby příští sezona byla stejně úspěšná jako ta letošní a olympijské zlato si budu chtít zasloužit.
Co říkáte tomu, že místo toho, abyste byl oslavován za letošní úspěchy, tak se už většina otázek na vás týká příštího roku? Všichni se vyptávají na to, kdy překonáte hranici 9000 bodů a jestli vyhrajete olympijský desetiboj v Sydney...
Já myslím, že to je zcela normální. Všichni se raději dívají do budoucnosti než do minulosti a navíc konec sezony devadesát devět je už mnohem dál, než start té příští. Za necelý měsíc zahajuji halovou sezonu, takže proč se neptat na příští rok. Já z něj strach nemám, všechno jde zatím tak, jak má, a doufám, že to tak i skončí.
Nemáte strach ani ze svých soupeřů, jmenovitě z Američana O´Briena, kterému jste letos sebral světový rekord?
Ten mě rozhodně nestraší a přeji si, aby přijel a ukázal, že umí nejen vypouštět z úst silná slova. Byl by to zajímavý souboj, ale ani jeho krajan Chris Huffins mi nebyl na soustředění v Austrálii schopen říct, jestli se O'Brien na olympiádu vůbec chystá, ačkoliv po mém rekordu měl spoustu silných řečí. Já už ale několik let závodím sám se sebou a soustředím se výhradně na přičítání bodíků, než abych se s někým tahal o umístění.
Jaké závody vás v nové sezoně čekají?
Mám v plánu dva halové sedmiboje, nejprve velice prestižní závod v Tallinnu na domácí půdě Erkiho Noola a potom na halovém mistrovství Evropy v Gentu. Venku se chystám na tři desetiboje, a to v Götzisu, Talence a v Sydney.
Už dlouho před slavnostním galavečerem vypustili organizátoři zprávu, že se na soustředění v Austrálii učíte roli a chystáte divákům překvapení. Nakonec jste však s žádným zvláštním číslem nevystoupil, proč?
Měl jsem společně s paní Bohdalovou předvést nějaké vystoupení inspirované dvojicí Bohdalová - Dvořák z Televarieté. Pak z toho ale sešlo, pan režisér Polák s moderátorem Vichnarem mě postavili před hotovou věc. Nevím, kdo si to rozmyslel, já jsem pro každou špatnost, a tak bych býval souhlasil. S nacvičováním jsem však nakonec vůbec nezačal a ani jsem neviděl žádný návrh scénáře.
Místo vás bavily publikum vaše dcery, nelekl jste se, že moderátoři nechají zastavit obraz a vyzkouší vás z toho, jak dvojčata od sebe rozeznáte?
Já své děti samozřejmě poznám, ale moc dobře jsem na tu obrazovku neviděl, takže bych možná byl rozpačitý. Naštěstí se to obešlo bez trapasu.
Děvčata v "rozhovoru" s moderátorem Petrem Vichnarem vyjádřila dvě přání, která k vám mají: klokana ze soustředění v Austrálii a v budoucnu bratříčka...
Klokana jim koupil už dědeček, takže já jsem jim přivezl koaly. Samozřejmě, že ne živé, to by taková hodná pomalá zvířata asi špatně dopadla. Syna si přeje každý otec, i když já jsem si hrozně přál dceru a nejlépe dvě, což se podařilo. S dalším potomkem je to problematické, s dvojčaty je už tak dost práce, takže teď bych další starosti manželce snad ani nemohl přidělat.
Co kdyby to byla další dvojčata?
Nestrašte. Já měl nedávno sen, že se mi narodila trojčata, tři ženské! Probudil jsem se úplně opocený. Ale na dvojčata už máme natrénováno, a tak bychom to nějak zvládli...
 Tomáš Dvořák s cenou pro Sportovce roku 1999 |
