Sportovec a novinář, dvě profese, které k sobě patří, uznávají se, respektují. Žijí vedle sebe, někdy jeden opovrhuje druhým. Fotbaloví šampioni z Francie na posledním mistrovství Evropy týden ignorovali novináře, kteří je kritizovali. Obě skupiny se vzájemně urážely. Tak je to často, když se ty dva světy přestanou respektovat.
Velebený sportovec žádá klid, novinář potřebuje informace, nejlíp ochotného a originálního vypravěče.
V tenisovém prostředí existuje takzvaná ATP University, kterou musí v začátcích kariéry povinně projít všichni tenisté patřící do Asociace tenisových profesionálů. Kromě jiného se učí, jak mají vystupovat před médii.
"To byla chyba, jak tady Ivaniševič říká: 'No comment,'" učí své žáky mediální expert. První rada: sportovec by se měl oprostit od úsloví No comment čili K tomu nic neřeknu.
Začínající tenisté absolvují přednášky a simulované tiskové konference, kde se jejich vystoupení rozebírá z videozáznamu. Při turnajích mají pak povinnost přijít po každém zápase na tiskovku, pokud si je novináři vyžádají. Odmítnutí znamená pokutu řádově kolem tisíce amerických dolarů.
Speciální školení mají hokejisté v NHL, nedávno jím prošli i fotbalisté Sparty.
Linda Jandová, která se zabývá mediálními kursy, měla ze semináře velké obavy. O výřečnosti fotbalistů se leccos povídá: "Spletla jsem se. Sparťané sice necitují Shakespeara na požádání, ale dokážou pohotově reagovat."
Kdekdo považuje mediální přípravu za zbytečnou, marnou. Třeba v českém hokeji panují předpotopní poměry. Tradiční - a ostudný - je stav, kdy na mistrovství světa nemá Česko, jako jediná země z velmocí, tiskového mluvčího.
Když chce zahraniční novinář rozhovor s Dopitou nebo Reichlem, musí shánět manažera týmu Františka Černíka. To je stejné, jako kdyby se čeští žurnalisté obraceli s prosbou o rozhovor na Kanaďana Gretzkého.
Slavný Wayne Gretzky bude při olympiádě v Salt Lake City manažerem Kanady, Černík má tutéž funkci u české reprezentace.
O tom, jak mluvit na veřejnosti, nikdo hokejisty nepoučuje.
Před třemi lety se tázal švédský novinář na tiskovce předsedy svazu Karla Guta, zda nechce (podobně jako Švédové) najmout mediálního odborníka. Šéfové českého hokeje se otázce s chutí zasmáli. "Milý pane, my máme jiné problémy!" řekl tehdy rozverně Gut.
OBČAS ŽASNE: PROČ HLOUPĚ PTÁTE?
Býval profesionálním hokejistou, teď se živí jako novinář. Jaromír Meixner, držitel dvou stříbrných medailí z mistrovství světa, nejdřív na otázky do novin odpovídal, nyní je sám pokládá. Jak se dívají sportovci na novináře? S despektem? Co se týká mé éry, nevzpomínám si, že bychom na ně hleděli křivě.
Minulost vrcholového sportovce vám v novinářské práci pomáhá, nebo vás spíš brzdí?
Obojí. Když píšu o hokeji, vím, že nesklouznu do plytkosti, protože mu rozumím. Jenže to je zároveň problém. Kolikrát se mi ježí vlasy nad dotazy kolegů. Říkám si: Bože, to je naivní, proč se ptají na takové samozřejmosti? Ale když si druhý den přečtu jejich články, uznávám, že to vyptávání bylo na místě. Oni berou hokej jako většina lidí, tedy jako diváci. Já se na to asi dívám jiným pohledem.
Bráníte se něčemu ve svých článcích?
Většinou neshazuji jednotlivé hráče. Nikdy totiž nemůžete vědět, zda na něho neleze chřipka či mu celou noc neřvalo doma dítě.
Rozhádal jste si někoho ze svých hokejových známých svou nynější profesí?
Určitě jsem pár lidí naštval, někdo z nich mě dodnes nezdraví.
FOTBALISTÉ SPARTY SE UČILI SPRÁVNĚ MLUVIT
První mediální výuka v dějinách domácího fotbalu začíná. Žádná radost ve tvářích šesti vybraných sparťanů. Zvláště u Marka Kincla, právě se dozvěděl, že mu vykradli chatu. Jeden po druhém nastupují před kameru. Fotbalisty čekají improvizované rozhovory. "Dáte dnes gól?" vyzvídá redaktor na Kinclovi. "Já myslím, že budou minimálně dva," reaguje briskně a s humorem.
Dialog skončí a hodnotí se. "Mluvte pomaleji, nehuhnějte. A nestůjte nakřivo," slyší Kincl.
Fotbalistům je zdůrazňováno, že jsou součástí velkého showbyznysu. Každý je ostře sleduje, mohou se dočkat nepříjemných otázek. Mistrem, jak se z nich vyzout, je Radek Slončík. Ale dobře si při mediálním tréninku vede i kapitán Jiří Novotný. Co by udělal, kdyby diváci hučeli na černocha Abandu? "Při děkovačce po zápase, až budu stát před kotlem, ho vezmu kolem krku. Patrika máme všichni rádi," pohotově reaguje.
Mediální specialisté probírají nejen slovní ekvilibristiku sparťanů, ale i jejich chování na veřejnosti a ke sponzorům. Poslouchají jednu příhodu z autogramiády.
Tomáš Rosický na ni přišel v elegantním obleku, ochotně se podepisoval. Vratislav Lokvenc dorazil se čtvrthodinovým zpožděním, v džínách, tričku a v doprovodu manželky s dítětem. "Kdy to skončí?" zeptal se na úvod.
"Tohle nedělejte. Buďte ochotní, netvařte se otráveně," doporučují hráčům.
Další k rozhovoru je připraven Jiří Jarošík. Modelová scénka při snídani: sedí u stolu, na něm leží dorty. "Tohle si dáváte k snídani?" Jarošík vyvrací: "Sladké ne, já skoro nesnídám." "Nesnídáte? Hlídáte si vůbec stravu?" "Moc ne. Nemusím. Nemám s udržením váhy problémy. Jen před zápasem si dávám pozor."
Rozhovor se rozbíhá. Řeč se stáčí na Jarošíkovu gólovou přihrávku. "Běžel jsem po křídle, najednou vidím Marka Kincla před brankou, tak jsem mu to tam šoupnul. Byla to náhoda." Takhle odpovídat? Rozhodně ne, radí experti. "Popište lépe celou akci, vyprávějte o ní. Jste dobrý hráč, tak nemluvte o náhodě. A nekoukejte do stropu." Dvě hodiny mediálního kursu končí. Hráči se báli, ale teď si říkají: Otrava to určitě nebyla.
 Pavel Kuka odpovídá novinářům v Praze na srazu fotbalové reprezentace před přípravným utkáním s Makedonií |
 Tomáš Rosický byl centrem pozornosti novinářů při pražském srazu fotbalových reprezentantů, kteří se chystají na přípravný zápas s Makedonií ve Skopje |
