Přiznal se, že je nadšeným rybářem, a když následoval dotaz na nejlepší úlovek, Kravárik odpověděl: "Metr sedmdesát čtyři jménem Marianna Hubová, momentálně Kraváriková."
K záměrně popletenému dotazu míchajícímu fotbalovou a volejbalovou Ligu mistrů přidal vlastní vtipnou pointu: "Proti Henrymu mám dobrou statistiku, ale Kaká mi dělá problémy hlavně, když je na síti. Tehdy to vždy smrdí gólem."
Andrej Kravárik on-lineOdpovědi čtěte ZDE |
Kravárik diktoval své odpovědi redaktorovi iDNES.cz v lobby hotelu Clarion, kde jsou všichni účastníci Final Four ubytovaní. U sousedního stolu německy klábosili soluňský nahrávač Simon Tischer s krajanem Jochenem Schopsem, který působí v ruském Odincovu. V kavárně se sešla skupinka volejbalistů italského Trenta, kolem chodili funkcionáři, manažeři, rozhodčí. Jen tým Maceraty byl tou dobou teprve na cestě.
Přátelská atmosféra zítra skončí, z volejbalistů se stanou soupeři v boji o nejcennější klubovou trofej v Evropě. Kravárik nevidí favorita, všem týmům dává stejné šance. Přání má však jasné, rád by viděl ve finále svoji Soluň a Maceratu s českým blokařem Martinem Léblem. Dvakrát už byl v Lize mistrů druhý, takže by chtěl vyhrát. "Už bychom to mohli vyhrát, protože roky ubíhají a mně chybí do vitríny už jen evropský titul."
Kromě řady dalších zajímavostí Kravárik čtenářům prozradil, že po ukončení kariéry chce zůstat v Řecku, kde mu jako tamnímu reprezentantovi účastníkovi OH náleží doživotní olympijská renta. Chtěl bych zůstat u volejbalu, buď jako trenér, manažer, prezident, nebo tak něco," uvedl.
Na závěr poděkoval nejen čtenářům, ale i redakci za zprostředkování rozhovoru a na závěr přidal poslední dnešní žertík, pozdrav "Športom za mier!"
Soluň v Praze vítali řečtí fanoušciOčekávaná nadvláda řeckých fanoušků při pražském finále volejbalové Ligy mistrů se začíná naplňovat. Už při včerejším příletu na ruzyňské letiště hráče Iraklisu Soluň vítal zástup jejich příznivců. "Už je to tady, hned jsme pocítili vážnost turnaje," přiznal kapitán mužstva Andrej Kravárik. Jestliže na Slováka s řeckým občanstvím mělo v Praze čekat ze dvou ohledů domácí prostředí, tak nad starými přáteli z časů Československa v první den pobytu vítězil početný tábor řeckých fanoušků. "Letěli krátce před námi, a tak nás hned na letišti přivítali," řekl. Volejbalisté Iraklisu Soluň dorazili jako jediní ze čtveřice účastníků finálového turnaje už včera. Hráči Maceraty, Trentina i Odincova dorazí dnes. "Brzký přílet mi vyhovuje, máme dost času se rozkoukat," dodal Kravárik. Včera se mu ještě žádní známí neohlásili, ale dnes už má nevolejbalový program jasný. Dopoledne od deseti hodin bude odpovídat čtenářům iDNES.cz v on-line rozhovoru, po obědě se vydá do televizního studia, odkud zamíří rovnou na trénink do O2 Arény. "Trenér má pro novináře pochopení," pochvaluje si. Sedmatřicetiletý Kravárik je vůdčí osobností řeckého týmu, se kterým se chystá už na třetí finálový turnaj Ligy mistrů. V roce 2005 v domácím prostředí i o rok později v Římě prohrál Iraklis až závěrečný zápas o zlaté medaile. "Tak silný tým, jako při finále v Soluni už nemáme, tehdy jsme byli opravdový dream team, který v řecké lize neprohrál za celou sezonu ani jediný zápas," připomíná Kravárik úspěšnou sezonu. "Volejbal se hodně vyrovnává, v pražském turnaji mají všechny čtyři týmy stejnou šanci," domnívá se. On sám by si přál postoupit do finále, a tam hrát s Maceratou. "Rád bych si zahrál proti Martinu Léblovi," netají se. Na zápasy v Praze se moc těší. "Ani si neumíte představit, jakou mám radost, že se hraje zrovna tady. Narodil jsem se jako Čechoslovák, zažil jsem velmi dobré časy ve federální lize i ve společné reprezentaci, takže jsem se do Prahy moc těšil," přiznává. Na seznamu osobních hostů, kteří za ním dorazí, má také spoustu přátel i příbuzných ze Slovenska. "Jen rodiče bohužel nemohou dorazit, otec je právě po operaci," lituje. Světoběžník Kravárik sám o sobě s nadsázkou mluví jako o raritě, která by mohla kandidovat do knihy rekordů; reprezentoval totiž tři země - Československo, Slovensko a Řecko. Zažil poslední akci společného týmu Čechů a Slováků, kterou bylo už po rozdělení federace mistrovství Evropy 1993, pak byl dlouhá léta oporou slovenské reprezentace a před aténskou olympiádou začal reprezentovat Řecko, kde se mu tak dostalo výsady reprezentovat hostitelskou zemi. "Teď už se chystám přenechat reprezentaci mladším," plánuje 205 centimetrů vysoký blokař. "Zahrál jsem si kvalifikaci, pomohl jsem týmu postoupit, ale na mistrovství Evropy už asi nepojedu. Na devadesát procent s reprezentací skončím." |
