Co se vlastně stalo?
Myslím, že závod není potřeba komentovat, poslední šampionát se mi nepovedl, prostě to nešlo. Nelituju, že jsem sem jel a nelituju, že jsem zkusil ve finále tři hody, i když vypadaly strašně.
Víc byste jich neabsolvoval?
V žádném případě jsem na medaili neměl, leda, že by vznikl stav bez tíže a zafoukal vítr. Kdyby se mi povedl jeden a dostal bych se osmičky, tak se stejně sbalím a jdu, pak bych neměl žádnou šanci. Už v rozhazování jsem věděl, že moje vystoupení bude velký problém.
Před závodem vás trápily potíže se zády, jak se projevily?
Bolest z nich vystřeluje do levé nohy, o kterou se při odhodu opírám. A bez levačky se nedá dělat nic. Jedna věc je jistá, ani Železný nemůže hodit daleko, když na to nemá.
Zkusíte ještě letos někde závodit?
Končím sezonu, nemám naději se dát dohromady. Pozitivní je, že budu mít dovolenou, po dlouhých letech ještě stihnu s dětmi prázdniny. Koukaly se na mě z přímo tribuny. Je mi moc líto, že se mi nedařilo, protože se na mě přijeli podívat na velkou akci poprvé.
Letošnímu mistrovství Evropy jste obětoval strašně moc. Co se v takové chvíli odehrává v hlavě?
Smutek se dostaví vždycky, když se nepovede závod. Ale život už mě poučil tolikrát, že potom, co člověk dostane přes hubu, nemůže propadnout depresi. Taková zkušenost se mi třeba jednou v životě vrátí.
