Může však kluk z českého prostředí, kde i přes rychle vzrůstající popularitu v posledních letech patří americký fotbal stále k „malým“ sportům, stačit domácím borcům? A co ještě takhle na pozici quarterbacka?
Zdá se, že to jde. Brněnský rodák a zřejmě největší český talent současnosti si v týmu Royal Imperial Knights dokonce vydobyl pozici startovacího quarterbacka. Po další úspěšné sezoně čeká, kde bude jeho dobře rozjetá kariéra pokračovat.
„První rok jsem si chtěl vydobýt pozici. Letos jsem už měl svoje místo jistější. Hrajeme na velmi dobré úrovni a pro hodně lidí je velké překvapení, že to bez základů z dětství zvládám. Musím říct, že se rychle učím, toho si na mně cení asi nejvíc. Zjišťuji o hře stále víc a víc a dávám maximum tomu, abych to vstřebal,“ popisuje český talent.
Ale všechno popořádku. Jak se vlastně kluk, který ještě před šesti lety o americkém fotbale nevěděl téměř nic, objevil za oceánem v roli startujícího quarterbacka?
Z Brna na farmu
Už jako šestnácti na střední škole se vydal na roční pobyt do Kansasu, kde se v malém městečku Wichita přidal k tamnímu týmu.
„Pamatuji si, jak jsem poprvé přišel, uměl jsem pár slovíček a trenérům s jejich akcentem jsem téměř nerozuměl. Všichni spoluhráči nevěřícně koukali, že nějaký Evropan by měl hrát hlavní pozici v týmu,“ vzpomíná Horáček.
Situace byla o to těžší, že místní quarterback byl oblíbencem trenéra i domácích fanoušků. Tři zápasy český mladík jen proseděl na lavičce. Napočtvrté dostal šanci a rychle začal ukazovat svůj talent.
„Motivoval mě fakt, že téměř každý nade mnou pochyboval. Jak doma, tak kluci z týmu,“ popisuje.
Quarterback Jakub Horáček ještě v juniorském dresu Prague Black Panthers
Rok žil v naprostém středu USA, na malé farmě s místní rodinou. Kluk z Brna mezi koňmi a farmářskými zvířaty prožíval kulturní šok a ve škole rychle zlepšoval svoji angličtinu. Po roce za mořem se vrátil domů. Brno ale vyměnil za Prahu a mateřské Brno Pitbulls za elitní český tým - Prague Black Panthers. V místní juniorce udělal další velký krok ve svém vývoji a mohl poskočit do dospělé Bitters ligy.
„Člověk byl mezi svými. Hrozně mě to bavilo,“ usmívá se.
I přes kvalitní juniorskou soutěž a rodinné prostředí se českému talentu na jedné z nejtěžších herních pozic v kolektivním sportu vyskytla nová výzva.
Vydobýt si respekt
Místo v prestižním výběrovém týmu Royal Imperial Knights. Znovu do neznámého prostředí, kde je konkurence mnohonásobně větší než v domácí lize.
Jedna z největších českých nadějí v americkém fotbale měla ale brzy jasno - opět se vydat do Severní Ameriky. Tentokrát do Kanady, do městečka St. Catharines v Ontariu.
„Je tu výběrová škola. Vyhlédli si mě na základě záznamů z různých zápasů. Dostal jsem stipendium, platí mi výbavu, cestování na zápasy. Nebylo co řešit,“ vysvětluje svoje rozhodnutí.
V prvním roce strávil Horáček v Kanadě oba semestry. V prvním se stal startujícím quarterbackem týmu. V druhém si dodělal kanadskou maturitu.
Video: Česká naděje americké fotbalu Jakub Horáček
Přitom zpočátku jeho role nebyla vůbec jednoduchá. Quarterback nejen že je hlavním motorem ofenzivy týmu, měl by být také hlavním lídrem. Jak na to ale koukali domácí hráči? Nevadil jim cizinec v roli kapitána?
„Po svém příchodu jsem hodně tlačil na pilu a snažil se vést mužstvo jak na hřišti, tak v kabině. Hodně kluků ale obracelo oči, bylo vidět, že zpočátku nemám respekt jako domácí hráči,“ přiznává upřímně.
Celá situace se změnila na jaře. Devatenáctiletý Čech, trochu překvapivě, dostal pozvánku na výběrový Nike Opening Camp.
„Byli tam kluci, kteří měli deset nabídek z nejprestižnějších amerických univerzit. Krásné pocity, když jsem viděl, že jim stačím. Samozřejmě mají daleko větší zkušenosti. Dokážou se vyrovnat s tlakem, to se já teprve učím. Ale herně se jim rovnám,“ porovnává.
Nabral sebevědomí, vydobyl si důležitý respekt.
„Byla to výběrová akce. Když si na sebe před tréninkem vezmu nějaké věci z kempu, tak už ostatní vědí, že ač nejsem Američan či Kanaďan, nějakou kvalitu mít musím,“ pochvaluje si.
Tréninky s hvězdou
Do svého herního rozvoje investuje velké množství času i energie. Týden trénoval i s profesionálním quarterbackem Ottawy Trevorem Harrisem. Hodiny u videa, stovky drilů na hřišti s chlapíkem, který se milovaným sportem živí.
„Je super, když člověk vidí ty detaily, kterými se profíci zabývají. Neskutečná preciznost,“ přibližuje.
Za dvě sezony u Royal Knights Horáček procestoval velkou část Severní Ameriky. Třicet hodin do Texasu, dvacet pět v autobuse na Floridu, žádný problém. Dlouhé cesty, vypjaté zápasy před výbornou kulisou ho zocelily. Ale co dál po střední školy?
Quarterback, jehož vzorem je rozehrávač Tennessee Titans Marcus Mariota, doufá, že v Severní Americe bude moci zůstat i nadále.
Jakub Horáček ještě v juniorském dresu Prague Black Panthers
„Mají o mě zájem týmy z univerzitní divize 2, ale tam se mi moc nechce, protože nepřispívají tolik na školu. Momentálně to vidím tak, že skončím na škole v Montrealu. Moc mě to láká, hrají na stejném stadionu, na kterém hraje profesionální tým kanadské ligy se známým ale dříve problémovým quarterbackem Johnnym „Football“ Manzielem,“ přeje si.
Dobře si uvědomuje, že je to dobrá investice do budoucnosti. Tým má vysokou kvalitu a škola patří k nejprestižnějším v Kanadě. I kdyby hrál jednou americký fotbal jen pro radost, dává mu to dobré předpoklady pro úspěšný život.
„Škola je priorita, ale vysněný cíl je prosadit se na vysoké škole jako hráč. Pak se uvidí,“ popisuje. „Udělám pro to maximum.“
