Největší úspěch jeho dosavadní kariéry ocenili čtenáři iDNES.cz a MF DNES a zvolili ho Sportovcem února v Karlovarském kraji.
Jak jste na tom vy a ankety?
Víc si cením samotného úspěchu, ankety ale neodsuzuju.
Zvlášť, když v nich vyhrajete s takovým rozdílem, jako teď. Je vidět, že medaile z velkého podniku má u fanoušků velkou váhu. Vy osobně dáváte přednost velkým akcím nebo máte raději ty dlouhodobější typu Světového poháru.
Mě stačí zajet jeden výsledek za sezonu na velké akci jako je olympiáda nebo mistrovství světa. Pak bych ani nemusel zajet nic ve svěťáku. Vlastně by mi to bylo i jedno.
Opravdu?
Takhle to samozřejmě ani nejde. Vždycky musí člověk něco zajet ve svěťáku, aby mohl na velké akci pomýšlet na medaili. Rozhodně ale nadřazuju dobrý výsledek na mistrovství světa nad tím samým v poháru. Hodnotově musí závodník podat mnohem víc výkonů v závodech Světového poháru, titul mistra světa nebo olympijského vítěze ale stejně nemůže přebít.
Takže máte letos už splněno.
Pro mě nebylo mistrovství světa jediným vrcholem sezony. Ten první, menší, mělo být Tour de Ski.
Proč?
Byla to první taková akce, navíc jsem měl prostor se na ní připravit.
Výsledkově se to ale moc nepovedlo.
To ne. Sezona byla ale rozdělané na dva vrcholy.
Ten druhý vám už vyšel. Po sprintu jste v Sapporu společně s Kožíškem ukazovali prsty písmeno L. Nemělo to být spíš V jako vítězství?
To byl Dušanův nápad.
Co měl znamenat?
Byl to pozdrav Aleši Razýmovi. Celý léto to ukazoval. Když se mu nedařilo a dobíhal z nás poslední, říkal: jsem looser (zn. poslední, pozn. red.).
Když se řekne Šperl, hodně lidem se do teď vybaví jméno Žalčík a zpackaná štafeta v olympijském Turíně.
Připomínali mi to i teď po závodě ve sprintu dvojic.
Nepřejete si, aby se to už změnilo na Šperl medailista ze Sappora?
Popravdě. Už mě to otravuje. Nechci se k tomu dál vracet.
Mohou si vás začít spojovat se sprintem.
To asi ne. Já klasický sprinter nejsem. Vlastně i závod dvojic není úplně pro sprintery.
A Šperl bruslař?
Větší šance mám teď v bruslařských závodech, to je pravda. Takže vlastně můžu říct, že jsem momentálně bruslař.
Dřív to tak jednoznačné nebylo. V Oberstdorfu jste dojel na klasické padesátce šestý.
To mi zas nešlo bruslení. Teď se to otočilo a nejde mi klasika.
Jak se to projevuje v letní přípravě?
V létě spíš běháme, jezdíme na kole, na kolečkových lyžích. Trénink by měl být co možná nejpestřejší. Nedá se jezdit pořád do kola jeden styl. Takže se ani nedá říct, že se na nějaký výhradně soustředím.
A v zimě?
Když poznám, že mi něco nejde, snažím se chyby s trenérem opravit. Jako u bruslení, které mi tři čtyři roky nešlo.
Takže teď budete pracovat zase na klasice?
Zatím nevíme, proč mi odešla. Věřím ale, že v příštích letech se to konečně srovná. A obojí bude dobrý.
Nevylučuje se to?
Jsou lyžaři, kteří dávají přednost jednomu nebo druhému. Obě techniky se ale dají jezdit výborně.
To je ve Světovém poháru výhoda. Nadržuje se tu bruslení nebo klasice?
Na všech velkých akcích se pořadatelé snaží oba styly střídat.
Stejně jako závody s intervalovým a hromadným startem. Kterému vy dáváte přednost?
Spíš hromadným. Takové závody jsou jinačí, dá se v nich víc taktizovat.
Takže Milan Šperl je taktik?
Když na to člověk má, vypadá to, že jede dobře i takticky (smích).
Jako na mistrovství světa?
Tak tam jsme to zrovna zvládli dobře i hlavou... Někdy se závod povede a člověk dokáže v důležitou chvíli zrychlit.
V Japonsku se hodně mluvilo o mazání. Jak jste na tom se servisem?
Osobního servismana nemám. S lyžema ale přijdu do styku akorát před startem a v závodu. Jinak vůbec. Od toho je servisní tým, který se o lyže stará.
Co s nimi děláte před startem?
Testujeme. Den před závodem dáme dva páry stranou. Z těch si druhý den vybereme, na kterých chceme jet.
A pak?
Zkouší se mazání. To už je ale práce servisu.
 Milan Šperl. |
