Kdybyste ovšem doskočil na lyže a vyjel čistě, skoro jistě máte medaili.
To máte spočítané, že? Ale kvůli tomu nezávodím. Možná bych ji získal i za čtyři vruty, které umím perfektně, ale já chtěl víc. Pět vrutů, to je nádherná souhra pohybu, dokonalá věc (mluví skoro zasněně).
Loni jste na stejném místě vyhrál olympiádu. Pamatovali si vás místní?
Ale jo. Zase přišla spousta fanoušků. I když se mi skok nepodařil dokonale, oni zářili.
Ptám se i proto, že se vás reportér stanice NBC ptal, odkud vlastně pocházíte: jestli z Česka nebo Běloruska.
Ten borec měl totiž dvě oficiální brožurky, v jedné jsem byl Čech, ve druhé Bělorus. Ptal se mě: A odkud vlastně jsi? Nebyla to jeho chyba, čerpal z oficiálních programů.
Neuráží vás to? O Nikole Sudové, reprezentantce v jízdě na boulích, zase napsali, že je z Československa.
To je klasika. Ale urážet se kvůli tomu? To mi připadá příliš silná reakce. Mrzí mě to, to jo. Ale kolik Čechů ví, kde v Americe leží třeba stát Missouri. Pro ně jsme prostě v Evropě, víc není důležité.
Zpátky k závodům, ve kterých jste riskoval. Třeba Bělorus Grišin skákal na jistotu, do druhého kola zařadil nejméně obtížné trojné salto s třemi vruty a nakonec skončil druhý...
U akrobatů jsou dvě skupiny závodníků, on patří mezi první, mezi sběratele medailí: to jsou Rusové a bezpochyby Američani.
A co ta druhá skupina?
Ta skáče pro radost, pro pocit.
Tam jste vy a kdo ještě?
Třeba Kanaďan Omischl, který byl bronzový. Ještě loni to byl typ vítěze, nic jiného ho nezajímalo, jen zlato. Jenže olympiáda se mu nepovedla, byl zklamaný a nevěděl, jestli pokračovat. A přitom Steve je skvělý skokan. Bavil jsem se s ním, mluvil do něj: Den, kdy začneš vyhrávat, přijde, ale dej na svůj pocit.
Obracel jste ho na svou víru?
Tak nějak (smích). Včera mi děkoval. Chápu ten chtíč po vítězství, i u Steva trvá, ale už ne tak výrazně.
Copak jste nechtěl šampionát vyhrát? Proč byste se jinak pokoušel o trojné salto s pěti vruty?
Protože chci, láká mě to, donutil mě k tomu vlastní pocit: Udělej to! Skoro nikdo to není schopný skočit ani do vody, natož na sněhu.
Co na to soupeři, když jste v sobotu zvolil pět vrutů?
Byli ohromení, to se pozná. Přišel za mnou bývalý trenér Kanaďanů Nick Bass a říkal: Kdykoli to vidím, nechápu, jak to děláš. Do Deer Valley prý přijel jen kvůli pěti vrutům.
Jak věděl, že je předvedete?
Řekl jsem mu předem, že bych to chtěl zkusit. Nick je kamarád, pomáhal mi v začátcích, učil mě akrobatické fígly. A loni před olympiádou, to ještě Kanadu trénoval, předpověděl, že vyhraju.
Dokonalý tip!
Viděl prý ve mně tu energii, byl si jistý.
Proč se tedy ten skok nepovedl jako při olympiádě?
Přehnal jsem odraz, dal jsem do něj moc síly. Celou sobotu na můstek foukal teplý vítr, při prvním skoku jsem cítil, jak se při nájezdu úplně bořím ve sněhu.
Tak jste zvýšil pozici pro nájezd?
Nechtěl jsem být „malý“, nestačit všechny figury a přistát na obličej. Chtěl jsem tomu dát maximum rotace, abych všechno stihl. Jenže přituhlo, už jsem se nebořil a ještě do toho přidal hodně odrazu.
Bolel ten dopad?
Myslíte na těle? Je to rána, ale přichází bolest, která nevadí, na tu je člověk zvyklý. Dopředu se padá mnohem bolestivěji.
Co vaše bolavé holeně? Pořád musíte brát prášky proti bolesti?
Při závodu to bylo naštěstí dobré, ale den před tím... To byla síla. Celý den jsem ledoval, pomohly masáže.
Takže si dáte skokanskou pauzu?
Dva dny určitě.
Zajdete si aspoň jen tak zalyžovat?
Ani náhodou, do lyžáků mě nikdo nedostane. Právě z nich mě bolí holeně. Jsou otlačené od dopadů. Zajdu si zahrát tenis.
Chtěl jste se jet podívat i na Bryce Canyon, na unikátní rudé skály.
To chtěl, ale přes noc napadlo patnáct čísel sněhu, takže to vynecháváme. Byly by to čtyři hodiny tam a čtyři zpátky, k tomu třeba další čtyři po svých. To bych asi umřel (smích).
Kdy se stěhujete na další závody?
Asi v úterý. Chtěl jsme zahodit letenky a jet do Steamboat autem, ale kvůli sněhu radši poletíme.
Takže zase hrozí, že vám nepřijdou lyže, jako se to stalo před týdnem?
Slovinci naštěstí přejíždějí autem, hodím jim lyže na střechu, ať se nemusím strachovat.
Ve čtvrtek vám bude třicet. Chystáte oslavu?
To už budu ve Steamboat, určitě uděláme večírek. Každý je zvaný.
Takže velkolepá oslava?
To vůbec, nejsem slavící typ. Ten den není nijak speciální.
Už se těšíte domů?
A jak, v sobotu ještě závod ve Steamboat a v neděli hurá domů. Už dlouho jsem se tak netěšil zpátky. Minulý rok byl náročný, potřebuju vydechnout, na měsíc a půl úplně vypnout a pak skočit do letní přípravy.
Dřív jste ale tvrdil, že vás po olympiádě ten tlak od veřejnosti nepřeválcuje. Mýlil jste se?
Nemyslím, že jsem přecenil síly. Dovedu říct ne, dokážu z toho kolotoče a všemožných nabídek vyskočit. Ale jsem prostě unavený. Tak příjemně unavený.
