„Vzpomínám, jak jsme tady měli mistrovství před šesti lety. Stál tu pan Landa se psem a možná ještě pár lidí. Když to vidím dneska, jde mi mráz po zádech,“ porovnávala.
Po návratu z Ruska už stihla i změnit barvu vlasů, z blond na zrzavé. „Říkala jsem si: Je dobré udělat změnu,“ vysvětlovala. „Přítel si ze mě dlouho dělal legraci a říkal mi zrzečku, když jsem měla pihy. Takže jsem mu chtěla dát důvod, aby mi tak říkal oprávněně.“
Přítel, badmintonista Petr Koukal, ji s novou image na živo ještě neviděl, momentálně hraje na turnaji v Indii. „Zatím jsem mu poslala fotky. Ale asi bude reagovat příznivě. Bude si říkat, že má aspoň na chvíli jinou holku.“
Přesto plánuje, že se opět brzy vrátí ke své přirozené blond barvě. „Když vidím ty lidi s těma blonďatejma parukama, jak chodí na maškarní za masky, tak abych v té ústrojové kázni nedělala velké změny,“ smála se.
Celou zimu, která se pro ni tak komplikovaně rozběhla, mohla nyní v Jablonci hodnotit s úsměvem na rtech. „Navzdory nepříjemnému rozjezdu měla tahle sezona povedený závěr. Zase mě to začalo bavit.“
V sibiřském Chanty-Mansijsku pozdvihla s kolegyněmi z týmu na samém konci zimy i malý glóbus pro nejlepší štafetu zimy. Glóbus je však pouze jeden a ony jsou čtyři. „Tak jsme ho teď umístily na neutrální půdu na svaz.“
Hrdá je však Soukalová letos nejen na výsledky své a celého českého týmu, ale i na atmosféru, jaká panovala při Světovém poháru v Novém Městě. Dodnes na ni zahraniční biatlonisté vzpomínají. „Ostatní biatlonové velmoci nám pak říkaly, že by se Světový pohár neměl konat nikde jinde, protože nikde jinde to závodění nepřináší takovou radost jako v Novém Městě. Tomu se letos nevyrovnalo nic.“
Aby se u ní v příští sezoně neopakoval pocit „vyhoření“ z loňského podzimu, je odhodlaná na jaře a v létě více chránit sebe samu. „Budu to mít ošetřené, naučila jsem se hodně radikálně říkat spoustě lidí NE,“ ujišťuje. „Musím si určit priority. Výsledky se samy nedostaví a já si potřebuji vytvořit podmínky pro pořádnou přípravu. Věřím, že už to umím.“
