V jakém stavu je nyní, dva dny po pádu, vaše koleno?
V lepším než v pátek. Každým dnem se lepší, regenerace je rychlá. Jde pravděpodobně jen o natažené svaly, vazy, meniskus by měl být v pořádku. Bála jsem se, že to bude horší. Podobnou situaci jsem už jednou zažila a jelikož to zranění a bolest mělo podobný průběh, byla jsem neklidná. První noc byla nejhorší. Ale na vyšetření u lékaře jsem měla pocit, že by to mohlo být dobrý. Už čekám jen na pondělní magnetickou rezonanci v Praze, abychom si byli jisti.
Noc po zranění byla těžká kvůli bolesti, nebo spíš psychicky?
Spíš psychicky. Vzala jsem si prášky proti bolesti, takže jsem koleno moc necítila, ale i vzhledem k časovému posunu se budím kolem čtvrté páté ráno, tak jsem dvě hodiny ležela a přemýšlela, co bych dělala, kdyby došlo na operaci.
Takhle pesimisticky jste přemýšlela?
Radši jsem myslela na horší variantu, abych pak byla překvapená. Normálně pesimistická nejsem, ale ta bolest byla zvláštní a měla jsem blbý pocit.
Jaká vyšetření jste vlastně v Kanadě absolvovala?
Jeli jsme asi 60 kilometrů z Lake Louise za ortopedem, který už asi šestkrát operoval Maelle Rickerovou, olympijskou vítězku z Vancouveru. Je to jeden z nejlepších ortopedů v Kanadě. Normálně bych se k takovému odborníkovi asi nedostala, ale pomohla nám fyzioterapeutka kanadského týmu. Absolvovala jsem rentgen a vyšetření, v rámci kterého jsem třeba poskakovala na jedné noze... Něco podobného jsem už absolvovala.
Byla pro vás situace náročnější, jelikož jste problémy s kolenem měla už v minulosti?
Psychicky to bylo hrozný. Člověk má totiž pocit, že koleno je náchylnější na zranění. Přitom sama si myslím, že to koleno je silnější než před operací.
Na tréninku v Lake Louise spadlo víc děvčat. Nebyla tamní trať příliš nebezpečná?
Nemyslím. Stalo se mi to v kritickém místě, kde padali i kluci, jinak mi trať seděla. Akorát ta třetí klopenka... Jsem ráda, že mě to nevytrestalo víc.
Chodíte už teď bez omezení?
Ano. V pátek mi trenér zakázal jít na snídani pěšky, tak jsem si musela objednat invalidní vozík. Koleno mě už ani tolik nebolelo, ale při těchto zraněních je lepší na nohu 48 hodin nestoupat. Chtěla jsem předejít komplikacím. Ale cítím se trochu trapně, protože v pátek jsem byla na vozíku a teď normálně chodím. I doktor mi to dovolil. Kdybych měla před sebou nějaký důležitý závod, s bandáží bych ho asi odjela.
K olympijskému závodu byste v tomto stavu nastoupila?
Určitě bych se pokusila.
Váš trenér Marek Jelínek přitom v pátek mluvil o vašem startu na olympijských hrách v Soči opatrně.
V našem sportu se může stát cokoliv. Věřím, že to bude v pořádku. Olympiáda je za 50 dní, času je dost. Teď aspoň vím, jak se zachovat, kdyby nastala podobná situace, jak tomu předejít.
Každopádně váš úvod sezony připomíná horskou dráhu - nejdřív vítězství v závodě Světového poháru, potom zranění.
Kdyby jen já... V nemocnici jsem se potkala s Markusem Schairerem, který vyhrál v Montafonu jako já. V tréninku si zlomil klíční kost. Ani jeden z vítězů z minulého závodu tady prostě nejel... Ale to je snowboardcross. Jednou jste nahoře, jednou dole. Ti, co mají zkušenosti, jezdí stabilněji. Já měla respekt, a ten vás vždycky omezí, zhorší výkon. Jde o to, abych i přes respekt byla dobře postavená na snowboardu, dobře si najížděla a zvládla ty situace.
