Od začátku turnaje nebyla nouze o dramatické momenty. První zápas mistrovství světa tradičně zahajuje úřadující šampion. Los kvalifikantů mu určil za soupeře Kurta Maflina. Maflin se narodil v Anglii, v roce 2004 se však přestěhoval do Norska, které i reprezentuje. A pro mnohé neznámý hráč obhájci titulu pěkně zatopil, Selby rozhodl o svém postupu až v posledním možném framu. Své místo dokázala obhájit i většina ostatních nasazených hráčů, výjimky byly pouze tři.
Mark Williams prohrál se svým dlouholetým kamarádem Matthewem Stevensem 2-10 a Ricky Walden s Graemem Dottem – ano, mistr světa 2006 nepatří mezi TOP16 a nebyl nasazen – 8-10.
Největším překvapením prvního kola bylo vítězství eléva McGilla nad Stephenem Macguirem. McGill se v souboji s jedním z nejlepších skotských snookeristů dostal excelentní hrou do vedení 9-5 a vypadalo to na rychlý postup. Jenže, Macguire se vzchopil a nakonec se rozhodovalo až v posledním framu.
McGill zahrál, jako by byl v divadle pečený vařený a nikoli poprvé v roli nováčka. Jeho nemilosrdný útok následovaný dlouhou sérií potápění se zastavil daleko za hranicí bodů potřebných k vítězství. Mimochodem, stejně zahrál i v kvalifikaci. V posledním zápase porazil Marka Kinga v rozhodujícím framu vysokým náběhem 129.
Ve druhém kole se mladíček, trénující s Alanem McManusem, utkal s obhájcem titulu. Selby se s McGillem dosud sice nikdy neutkal, o mladém hráči v mimořádné formě ale rozhodně věděl. Vždyť McGill už má na kontě skalpy takových hráčů, jako jsou Trump a Higgins. Ve druhém kole se hraje již na 13 vítězných her, zápas je tak rozdělen do tří částí – 8, 8 a 9 framů. První sérii vyhrál McGill 5-3, druhou 6-2.
Třetí session se rázem stala nejsledovanějším duelem dosavadního průběhu turnaje. McGill uchvacoval diváky v sále nečekaně vyzrálou hrou, která si zasloužila úspěch. Ve třetí session se prohrávající Selby – jak jsme zvyklí – přece jen vzchopil. Nejlepší hráč světa je známý právě i díky své schopnosti vyhrávat zdánlivě ztracené zápasy. Na Anthonyho si však tentokrát nepřišel, McGill i nadále pokračoval ve skvělé hře kořeněné smrtícími náběhy. Mark Selby svého přemožitele pochválil: „Řekl jsem mu po zápase, budeš-li takhle hrát i nadále, neexistuje jediný důvod, proč bys neměl být šampionem. Hrál neskutečně a zasloužil si postup.“
Ve čtvrtfinále se utká McGill s Murphym, který už jeden titul na kontě má. Dokonce je jedním z mála hráčů, kterým se podařilo vyhrát turnaj po postupu z kvalifikace. Ano, McGill by se mohl stát letošním mistrem světa. Kloním se k Selbyho názoru na jeho hru, je opravdu nadprůměrná.
Nesmíme ale zapomenout na ostatní rytíře zeleného stolu vedené Ronniem O´Sullivanem, následovaným Trumpem s Murphym a Robertsonem. Minimálně tuto čtveřici zastihl šampionát ve skvělé formě. Bude mít O´Sullivan šestý titul? Dočká se Trump? Budeme mít nečekaného šampiona? Těžko říct. Během loňského šampionátu se ptali komentátora a bývalého mistra světa Joea Johnsona, kdo je jeho favoritem. Tenkrát odpověděl, že jich má víc, přesně 32. Já sice nejsem mistrem světa, ale mám favoritů jen osm.
