Ve Vietnamu jste dosáhl zatím svých největších úspěchů. Letos jste tam vyhrál a loni byl ve finále. Čím to je, že se vám tam tak daří?
Byl jsem tam třetí rok za sebou. Věděl jsem, co mě čeká, jaký je povrch. Ale to se dá říct i o japonském Kjótu, kde jsem byl před tím v semifinále.
V Česku lidé znají Vietnamce především z tržnic. Jak to vypadá s vietnamským tenisem?
Snaží se, jenže tamější tenisová asociace moc nefunguje. Tenis ale podporují velké firmy, které vyrábějí textil či boty. Díky tomu jsou tam na pořádání takového turnaje peníze.
Pro Vietnamce jste Paya. Jak to vzniklo?
Zřejmě tím, že mě tam už znají. Mám tam i nějaké přátele.
Začátkem roku jste si poranil kotník. Jak moc vás to zbrzdilo?
Tři čtyři týdny jsem musel vynechat, uteklo mi několik turnajů. Přitom po Austrálii jsem se cítil dobře, rozehraný. Naštěstí mě dal dohromady fyzioterapeut Petr Křížek. Rychle jsem se na kurty vrátil.
Co potřebujete zlepšit, abyste se letos dostal mezi nejlepších sto hráčů světa, jak si přejete? Zatím jste 258.
Musím udržet výkonnost a zapracovat zejména na podání a pohybu po dvorci. Hlavně podání s trenérem Jiřím Pelikánem hodně trénujeme, protože devadesát procent turnajů mě čeká na betonu a na něm je servis silná zbraň.
Jak daleko do stovky ještě máte?
Chybí mi takových sto bodů. Za tři měsíce uvidím, jak na tom budu. Je však reálné, abych to zvládl.
Nyní se chystáte do Británie. Jaký máte další program?
Po dvou turnajích v Anglii poletím do Mexika City a pak se znovu vrátím do Velké Británie.
Nebude ta cesta na týden do dalekého Mexika příliš velkým skokem?
Cestování mi nevadí. A v Mexiku jsem už hrál, takže vím, jaké podmínky mě čekají.
