"Už jsem se ale na superstockové motorce s litrovým motorem svezl," poznamenal. Na té jezdí bratr Matěj v Poháru FIM.
V předloňském roce jste měl dobré testy na stroji z MotoGP. Zajel jste dobré časy, ale odjel jste jen pár kol. Můžete srovnat dvěstěpadesátku a váš stroj Ducati, na kterém nyní jezdíte v mistrovství světa?
Co jsem nejvíce pocítil, to byla váha motorky. Ducati má daleko větší hmotnost a ovladatelnost je mnohem těžší. Motorka není tak stabilní jako dvěstěpadesátka, která je stavěná jako závoďák, zatímco Ducati vychází z produkční motorky. Třeba když se zabrzdí, dvěstěpadesátka jede jako po kolejích a litrová produkční motorka je celá rozevlátá. Ale už jsem si zvykl.
Když se přidá, je v tom asi také nějaký rozdíl...
To mi vyhovuje. Ducati má téměř dvojnásobný výkon, ale zase je to čtyřtakt a křivka růstu výkonu je plynulejší. Oproti dvoutaktní dvěstěpadesátce se dá čtyřtaktní hezky kontrolovat. Třeba ve výjezdu, když už jde do smyku. A to je moje velká výhoda, protože proti továrním týmům nemám kontrolu trakce. Nevadí mi, že to na výjezdu ze zatáčky klouže, a dokážu zajíždět pořád stejné časy.
Můžete upřesnit, co je to kontrola trakce?
Kontrola trakce je elektronika, která zabraňuje klouzání zadního kola z výjezdů.
Musel jste se doučovat techniku při brzdění?
Nemusel. Jsou to většinou už automatické záležitosti.
Jste známý i tím, že se pečlivě připravujete po fyzické stránce. Když teď máte těžší motocykl, je to jistě pro vás výhoda.
Myslím si, že určitě. Tuhle zimu jsem opravdu trénoval hodně a je to znát. Už proto, že teď jezdíme dvě jízdy za den a to je docela náročné. I současná motorka je fyzicky náročnější než dvěstěpadesátka. A další je, že mezi dvěma jízdami není tolik času, zhruba dvě hodiny.
Kdekdo si ale myslí, že se jen vezete a nemůžete se unavit...
To je pravda. Spousta laiků řekne, proč musíš trénovat, když jen jedeš na motorce. Jenže když pak jede člověk 40 minut, dělá to kolem 160 i 170 tepů za minutu. Jako by člověk slušně rychle běžel.
Co při jízdě stojí nejvíce sil?
Nedá se to tak přesně popsat. Hodně sil vynaložíte při brzdění, dále při překlápění motorky při jízdě ze zatáčky do zatáčky. Ale tak je to v celé jízdě, člověk na té motorce pracuje pořád. Tělo je stále napnuté a nedá se na chvíli uvolnit.
Vy jste měl před vůbec prvním závodem mistrovství světa superbiků s Ducati asi jen tři tréninkové dny. Kolik jste tehdy najel kilometrů?
Čtyři sta. Bylo to ve Valencii.
A pak už jste jel první volný trénink v Kataru?
Ano.
To jste měl asi před sezonou ze všech jezdců v mistrovství světa superbiků vůbec nejméně najeto?
Jsem o tom přesvědčený.
Kolik kilometrů asi tak odjeli před sezonou nejlepší jezdci?
Tisíce. Tři, pět tisíc. Testovali v Kataru, v Austrálii, kde se později jely první dva závody. Byli i jinde.
Navíc mají obrovské zkušenosti z minulých let. Ale co třeba Ital Polita, který loni celkově vyhrál Pohár FIM superstocků do 1000 kubických centimetrů? Toho porážíte.
Nevím, kolik natestoval kilometrů. Ale pro něj je to určitě jiné, protože na litrové čtyřtaktní motorce jezdí delší dobu. S tím, že teď sedí na superbiku, takže dostal lepší pérování, lepší gumy. Má zkušenost s motorkou, akorát to není superstock, ale superbike. Jede to víc.
Vy jste se nejdříve zříkal čtyřtaktního motocyklu. Teď vám sedí.
Ne že by mě to na čtyřtaktu nebavilo. Měl jsem možnost se párkrát svézt na superstocku a popravdě, nikdy mě to moc nechytlo. Ne že by mě to netěšilo, ale že bych byl nadšený, to ne. Ale teď se mi to rozhodně líbí. Asi je to i tou Ducati. Je to dvouválec a je to hodně charakteristická motorka.
Čím je charakteristická?
Tím, že je to dvouválec, má velký kroutící moment. Je to prostě na jízdu jiné než čtyřválce. Motor u Ducati má úplně jiný průběh.
Co třeba účinnost brzd. Je v tom rozdíl?
Je to srovnatelné s dvěstěpadesátkou. Je lehounká a brzdy nemá o moc víc jiné. Litrová motorka je ale méně stabilní a brzdí se na ní samozřejmě z vyšší rychlosti.
V úvodu sezony jste měl problém s motorem...
Oba závody bylo dost problémů. Bylo to narychlo. V Kataru se mi rozbila převodovka a moc jsem toho neobjel. V Austrálii bylo také dost problémů.
Jakých?
Poprvé jsem se dostal do superpole (poznámka: Superpole je jízda na jeden okruh s letmým startem, kde si jezdec může ještě vylepšit čas z měřených tréninků. Přitom šanci dostává jen prvních 16 pilotů.), tak ve volném tréninku předtím mi vytekl olej a skoro nic jsem nenajel. Nevyzkoušel jsem si ani kvalifikační gumu na superpole.
Co závod?
Před první jízdou jsme nenastartovali motorku a do zahřívacího kola jsem vyjížděl z boxů. Musel jsem na startu stát poslední. Ještě byl problém se s tou spojkou rozjet a hodně jsem ztratil. Neměli jsme ani tolik materiálu, kolik bylo třeba.
Ve druhé jízdě jste dojel jedenáctý a ťukal jste poprvé na první desítku. To už bylo všechno ideální?
Nebylo. Hlavně se ale pořád s motorkou sžívám a nejel jsem na nějaké hraně. Snažil jsem se co nejvíce najezdit a získat zkušenosti. Nepadat zbytečně.
Kolik jste tedy dohromady na Ducati najel kilometrů?
Teď mám ze dvou závodů tak zhruba 1500 kilometrů a těch 400 před sezonou na testech.
Šel byste nyní ze superbiků zpátky do dvěstěpadesátek?
Nevím (usmál se). To se dá takhle těžko říct. Myslím si ale, že pokud půjde všechno tady dobře, tak určitě ne. Superbiky se mi líbí a myslím si, že ani výsledky nejsou špatné. Dobré je, že co se týče perspektivy, mám ji tady slušnou. Ve dvěstěpadesátkách to už také začíná být o penězích a o tom, jakou má jezdec národnost. Dostat se k tovární motorce je hodně problematické, řekněme, téměř nemožné pro člověka, jako jsem já.
Říkal jste, že superbiky pro vás jsou perspektivní.
Je tu velká výhoda třeba v tom, že jsem v mistrovství světa superbiků druhý nejmladší. Je tam spousta starších jezdců, kteří časem odejdou. Nejmladší je Michel Fabrizio, o necelý rok. Pak jsou tam jezdci, kteří jsou o málo starší.
Jak odhadujete svou další perspektivu v mistrovství světa superbiků? Určitě počítáte s tím, že tým dá do pořádku motorku...
S tím počítám. Co se týče nastavení a pérování, něco se s tím dělalo, ale na všechno bylo málo času. Postupně se to lepšilo, ale není to ideální. Jsou tam rezervy. V sobě mám také velké rezervy. Jako že bych jel úplně na hranici, to zatím ne a stále jsem si ještě úplně nezvykl. Jedno s druhým by se mělo dál zlepšovat.
Ducati je momentálně v kurzu. Australan Troy Bayliss je mistrem světa a teď v Austrálii vyhrál závod MotoGP další Australan Stoner. Porazil i neporazitelného Rossiho...
To je souhra náhod. Jsou to úplně jiné motorky. I když fabrika je mocná, má za sebou spoustu úspěchů. Má zkušenosti i dobré jezdce.
Vy máte motocykl, na kterém jel loni Rolfo. Je to úplně ten samý stroj?
Ano, kromě pár dílů se na této motorce skoro nic nezměnilo.
ůžete se s Rolfem srovnat?
Moc ne. Ale časy, které jsem zatím zajel, jsou lepší, než měl na stejných tratích Rolfo. Ty první dva závody však nejsou směrodatné. Teď v Evropě to bude všechno vyrovnanější.
