Motokrosař litomyšlského Orionu má už před závěrečným dílem mistrovství Evropy třídy open nedostižitelný náskok. Tudíž mu už náleží titul šampiona starého kontinentu.
"Tohle je asi moje životní sezona,"prohlásil Bartoš. "Je to perfektní. Ale život jde dál."
Vypadáte, jako byste snad ani neměl radost? Nebo už jste si byl tak jistý, že vám titul neunikne, a potvrzení vítězství jste bral už jako formalitu?
Skoro jistý (úsměv). Ale dokud to není potvrzené, tak se furt musíte snažit.
Vy jste se snažil náramně. Potvrdit si titul dvěma vyhranými jízdami, to musí hřát u srdce, že?
Určitě. Výhry v Německu mě těšily snad ještě víc než celkové prvenství. V Německu brali závod dost prestižně, startovalo tam dost tamních jezdců. Takže to bylo moc dobré, když jsem dvakrát vyhrál.
Díky značnému bodovému náskoku vám přitom stačilo jet jen na jistotu.
To jo. Ale závod jsem bral i jako dobrý trénink, abych nevypadl z tempa. Mám ještě dobře rozjeté mistrovství republiky, takže to pro mě byla vhodná příprava na poslední závod. Pomalu se rozhodně nejelo, bylo to dobré.
Takže jak to s vámi v Německu bylo? Hnal jste se za výhrami, nebo jste jel rozvážně na jistotu?
Chtěl jsem jet hlavou. Jenže v první jízdě jsem jel až tak opatrně, že jsem upadl (smích). Vyplyne to z toho, že se míň soustředíte. Tak jsem pak už radši víc závodil. A jakmile jsem se dostal do čela, snažil jsem se soupeřům víc ujíždět. V cíli jsem měl dost velký náskok.
Podle výsledků se zdá, že vás Ukrajinec Roman Morozov, jenž vás ještě mohl teoreticky připravit o titul, moc nezlobil. Bylo to tak?
Vůbec nezlobil. I když ve druhé jízdě skončil třetí, ale v ní už o nic nešlo. Před závodem byl asi mnohem víc na nervy než já. V první jízdě měl snad tři pády, dokonce jsem ho předjel o kolo. To pro mě bylo moc hezké završení boje o zlato.
Před cestou do Německa jste říkal, že tamní trať je jediná v seriálu, kterou dobře znáte. Zdá se, že vám to pomohlo.
Určitě mi to pomohlo. Bylo to vidět už v kvalifikaci. V každém závodu šampionátu jsem v ní měl špatné časy. A tady jsem od prvního tréninku jezdil nejrychleji. Vyhrál jsem všechno, co se dalo. Bylo znát, že vím, do čeho jdu. Tamní trať je hezká. Sice v noci dost pršelo a ráno bylo dost bahna, ale v závodě už bylo vše perfektní.
Zlato máte v kapse. Má nyní vůbec smysl, abyste jel o víkendu poslední závod v dánském Svendborgu?
Jedu tam. Rozhodl jsem se, že ještě pojedu. Bavil jsem se s Morozovem. Říkal mi, že tam nejede. A to samé třetí Paščinskij. Mohl ještě přeskočit Morozova, ale navzájem se domluvili, že už tam nebudou startovat. Naopak tam má jet dost Dánů, takže to bude kvalitní závod. Bude to pro mě lepší trénink, než kdybych tady startoval na krajském přeboru.
Zmínil jste Ukrajince. Právě s nimi jste sváděl bitvu o titul, vždyť hned čtyři figurují za vámi v průběžném pořadí. Jak vůbec nesli porážku?
Docela se s tím prali. Už se mě ptali, jestli Evropu pojedu i příští rok. Hned jsem jim řekl, že jo. Moc jsem je nepotěšil (smích). Jsme docela kamarádi, ale moje odpověď je zklamala.
Takže vás obhajoba evropského zlata láká?
Určitě. Bude to můj cíl, i když to asi nebude vůbec snadné. Slyšel jsem, že by Evropu mělo jet víc Němců. A možná přibudou i další jezdci. Ale určitě si udělám stejný kalendář jako letos. To znamená české mistrovství a Evropu. Jsou to moc pěkné závody. A hlavně, to říkám otevřeně, Česká motocyklová federace mi na evropský šampionát finančně přispěje. To je pro mě důležité.
Říkáte, že to jsou pěkné závody. Ale i tečka za šampionátem bude pěkná. Už máte smokink na vyhlášení mistrů v Monaku?
Mám. Nedávno jsem se ženil, takže smokink použiju i do Monaka. S tím jsem si ho i kupoval (smích).
Vidím, že jste šťastný muž. Daří se vám na trati i v životě.
Je to tak. Po loňské nevydařené sezoně mi letos jde všechno jako po másle. Tak už to ale u sportovců bývá. Jednou to jde, jindy ne.
A to ještě není konec. V mistrovství republiky jste třetí a v závěrečném závodu v Kramolíně se ještě můžete posunout až ke zlatu.
Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budu nejhůře třetí v domácím mistráku, tak bych mu skoro nevěřil.
Ale teď mám chuť být ještě výš.
Šanci máte. Na vedoucího Žeravu ztrácíte osm a na druhého Čepeláka sedm bodů.
Říká se - dva se perou a třetí se směje. Mohlo by to platit. Bronz by pro mě byl velkým úspěchem, ale zkusím se posunout ještě aspoň o místo výš. Zadarmo to ode mne nedostanou. Navíc se na trať do Kramolína těším snad ještě víc než na minulý závod do Holic. Jde mi to tam.
Navíc můžete útočit v klidu, protože čtvrtý Michek už na vás ztrácí 29 bodů.
Právě to je dobré. Nemám co ztratit, naopak Žerava s Čepelákem budou určitě nervózní. Tak abych z toho ještě něco nevytěžil. Fakt to chci zkusit.
