Dobrá nálada z ní přímo vyzařovala, zaplnění sál jachtařského klubu Cere bavila. Cennou trofej nejprve schovala do tašky za bar, pak s ní ochotně pózovala na podolském nábřeží fotografům i televizním štábům.
Lenka Šmídová, druhá z olympijské regaty, si užívá slávu. "Vím, že přijdete jednou za čtyři roky. Nejsem na novináře zvyklá. Mistrovství Evropy ani světa se prostě hrám nevyrovná," ví devětadvacetiletá reprezentantka z Neratovic.
Z rozpálených Atén se vrátila teprve před týdnem. Prožívá hektické dny. Jde z oslavy do oslavy, ukazuje medaili a ze všech stran přijímá gratulace. Na nic jiného nemá čas. Ještě nestihla ani vyprat. "Natož opravit loď. Oslav je asi víc, než je zdrávo," říká s úsměvem.
Jen jednou opravdu zvážněla. Když vyprávěla historku o ztracené olympijské medaili. Bála se, aby ji dovezla vůbec domů. "Vypadla mi z kapsy na gymnastickém stadionu. Před závěrečným ceremoniálem jsem si uvědomila, že jí nemám. Běžela jsem pro pomoc za Honzou Hrdinou z Českého olympijského výboru."
Ten jí ale moc neuklidnil. Připomněl dřívější podobnou historku s desetibojařem Robertem Změlíkem, jenž cennou trofej vytrousil v taxíku. "Řekl mi, že duplikáty nedělají, ať koukám běžet najít si ji," vybavuje si Šmídová úplně přesně.
Předpokládala, že jí medaile spadla do papírové tašky, ve které měla občerstvení před slavnostním zakončením her. "Musela jsem se vrátit na gymnastický stadion, kde jsem předtím dvě hodiny čekala. S jedním pracovníkem uklizecí čety jsem půl hodiny hrabala v kontejneru, kde bylo tašek asi tisíc. A nic. Naštěstí jí našla jedna řecká uklízečka a odevzdala jí na policii. Tam jsem jen sepsala protokol a dostala jí zpět. Ohromné štěstí."
Nálezkyni medaile našla, přišla jí poděkovat a vyfotografovala se s ní. "Byla to sympatická paní. Jsem jí vděčná. Jakou má medaile vlastně cenu," zeptala se se zájmem do zaplněného sálu.
Vyhrála prestižní Světový pohár, má bronzovou medaili z mistrovství světa, ale teď se dočkala triumfu největšího. Doufá, že jí nezmění. "Nechtěla bych, aby mi sláva stoupla do hlavy. Zatím se snad nic nezměnilo. Ozval se mi jeden nový sponzor. Doufám, že jich bude ještě víc."
Ráda by zkusila novou olympijskou třídu. Mezinárodní olympijský výbor chce jejich počet snížit, cítí tlaky, že by se Evropa ani nemusela na příštích hrách v Pekingu konat. Ladění lodě ve třídě Evropa je totiž dost náročné, proto má dost odpůrců. "Ráda bych zkusila něco nového, ale je těžké sehnat peníze a kvalitní posádku. Všechno si musím propočítat. Po třítýdenní dovolené v Oregonu bych už ráda měla jasno."
Má za sebou náročné období, přesto se jí začíná po neoprenu pomalu stýskat. "Nejsem zvyklá nic nedělat. Naštěstí nás o víkendu čeká mistrovství republiky. Na Lipno si vezmu i horské kolo a pojedu do terénu," plánuje si. Před odjezdem z Atén se byla podívat na atletiku, házenou i basketbal. "Dvakrát jsem si šla na prkno zasurfovat. Předtím jsem na něm třičtvrtě roku nestála. Foukal silný severák, bylo to fajn."
Oproti zvyklostem se nechystá na podzim na Nový Zéland. Po návratu z dovolené chce být doma. V Neratovicích. S přítelem Markem a rodiči.
Dalším velkým závodem bude až Světový pohár, který se uskuteční v lednu na Miami. "V zimě bych jela trénovat na Floridu. Už po dvou třech týdnech je pro mě moc těžké se vracet na vodu. Na zadních stranách nohou si udělám mozoly, abych bolest tolik necítila. Po třech dnech se do tempa a techniky dostanu. Je to, jako když jezdíte na kole," tvrdí Šmídová. Ale než se do závodnického tempa vrátí, může si po olympijském úspěchu užívat.
 Stříbrná jachtařka z olympijských her v Aténách ukazovala na Podolském nábřeží medaili. |
