"Bavili jsme se v kabině, že přes deset bloků za zápas je hodně velký výkon. Ta třináctka je moje největší číslo v životě, nepočítám-li juniory, kde byly velké rozdíly."
Statistikám extraligových blokařů dokonce jeden čas vévodil, nyní je v žebříčku i kvůli zranění třetí s 88 body. Vede Pavel Starý z Benátek (111) před havířovským Tomášem Širokým (91).
Dvaadvacetiletý rodák z Českého Krumlova pořadí sleduje. Ví, že může být místenkou na cestu za zajímavým přestupem. "Na statistiky se kouknu vždy po zápase, ale že bych musel být za každou cenu první, to ne. Nejdřív vyhrát s týmem, až pak individuální úspěchy," tvrdí Beer.
Přesto přiznává: "Když jste v žebříčku nahoře, je to výhoda. Zahraniční kluby se na to dívají." A Beer v jejich pozorovacím úhlu je, vždyť mu v Ústí po sezoně vyprší smlouva. "Mám nabídky z domova i ciziny, je to otevřené."
Návrat do Českých Budějovic, kde působil? "Neřeknu nic, bylo by to netaktické. Jen to, že se cítím připravený i na zahraničí. A že se třeba domluvím opět s Ústím."
V čem tkví umění bloku? Samozřejmě ve výskoku, který si Beer už dva roky neměřil a cifru střílet od boku nechce. Pak v pohyblivosti, rychlosti. "A důležitá je taktická příprava. Kdo kam hraje, zapamatovat si to. Některý nahrávač se líp čte, jiný hůř," podotýká mladík, jehož zajímají básně a známky.
Nádherně se fanouškům dívá na prudké smeče, ale Beer má větší radost z úspěšného bloku. "Ubránit, to je můj první úkol. Když složím balon, je to taky pěkné, ale blok mě těší víc." Beerovo volejbalové motto zní: Když to nejde ranou, jde to ještě větší ranou. Jenže právě on tlumí dělovky, které rozdávají smečaři.
A někdy to bolí jako čert! "Minulý rok jsem měl z úderu zlomený malíček. Je to o tom nechat se trefit dobře. Nastavit ruce, nikam nestrkat prsty. Jen to dát přes, zpevnit," líčí, jak nepřijít k úrazu. "Když začne volejbalista hrát bagrem, pálí ho to. Stejně jako bloky. Ale ruce si zvyknou a pak vám naroste hroší kůže."
Petr Pěkný (vpravo) a Martin Beer z Ústí nad Labem.
Přitom začínal jako nahrávač a univerzál. Jenže hodně vyrostl, a když přestupoval z Českého Krumlova do Českých Budějovic, dali ho na blok. "Nějak to vykrystalizovalo." Dobře pro něj. Díky tomu se třeba může aspoň trochu přiblížit svému blokařskému idolu, Slovákovi s řeckým občanstvím Andreji Kravárikovi z Iraklisu Soluň.
"Když tady v Praze bylo Final Four volejbalové Ligy mistrů, tak co on předváděl, bylo neskutečné. Kravárik měl omotané všechny hráče kolem prstu, soupeře i řecké fanoušky. Fakt paráda! To je vážně velký vzor."
