Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Plním si tady sny. Badmintonista Koukal má Rio skoro jisté, ale chce víc

RADOST. Badmintonista Petr Koukal po úspěšném zápase | foto: Facebook Petra Koukala

27 2016
Mám to! Klesl na kolena, skláněl se k podlaze, střídavě zatínal pěsti a zvedal ruce. A když vstal, prvním, koho objal, byl otec, který je zároveň jeho trenérem. Petr Koukal právě porazil ve 2. kole badmintonového ME ve francouzském Mouilleron-le-Captif Estonce Raula Musta a výrazně se přiblížil své třetí olympiádě. "Myslím, že to hraničí s jistotou," hlásil ze šampionátu třicetiletý reprezentant.

Dobré dvě hodiny se po zápase radoval s blízkými a přáteli, dvě hodiny si užíval. „A vlastně si užívám pořád, musím si to vychutnat, plním si tady sny,“ povídal badmintonista v dějišti mistrovství, kde hráči usilují o poslední body do světového žebříčku. Na základě redukovaného pořadí budou ve čtvrtek 5. května oznámena jména pro Rio. „Už by mi to nemělo uniknout,“ těší chlapíka, kterému ve Francii drží palce i jeho přítelkyně, biatlonistka Gabriela Soukalová.

Můžeme po vítězství 2:1 na sety gratulovat?
Myslím, že ano. Ještě to sice není na papíře, ale už jsem si spočítal, že by mě účast v Riu neměla minout.

Teď jste navíc asi o 100 bodů před domácím konkurentem Milanem Ludíkem...
A to se určitě nezmění, protože on tady dohrál v úterním prvním kole. Tudíž zůstanu jako nejlepší Čech na žebříčku, což je důležité, neboť ve dvouhře může reprezentovat každou zem jen jeden hráč. Teď ještě jde o světový redukovaný žebříček, ale nevím, co by se muselo stát, aby to nedopadlo dobře.

Jaké to je, překročit na tak důležitém mistrovství Evropy druhé kolo?Jednak je to pro mě osobně úspěch právě vzhledem k mistrovství Evropy, protože jsem se do třetího kola čili osmifinále probojoval dosud jen jednou, před dvěma roky, a mým snem vždycky bylo čtvrtfinále. Teď jsem se tomu přiblížil, z tohoto pohledu je to skvělé. Bylo by fajn, kdyby se mi to povedlo na posledním velkém turnaji v kariéře, pokud nepočítám olympiádu v Riu. Zároveň je to o to cennější, že jsem porazil hráče číslo 42 světového žebříčku, je tedy o 36 míst výš. Estonce Musta jsem navíc dosud nikdy neporazil, mám s ním skóre dokonce 0:8 - o to je dnešní výhra úžasnější.

A druhý váš úžasný pocit je evidentní, že?
Jasně, dalším snem je účast v Riu, na mojí třetí olympiádě. Kdyby ale ve čtvrtek vyšel postup do čtvrtfinále, šlo by o historický úspěch českého badmintonu. Což by taky nebylo k zahození.

Zřejmě byl s vaším úspěchem spojený nemalý tlak...
Ten byl opravdu enormní, ale teď mám skvělý pocit.

Váš zápas šlo sledovat na webových stránkách šampionátu. Bylo hodně těžké takhle důležitý zápas otočit ze stavu 0:1 na sety, když prohra by nejspíš znamenala konec nadějí na postup na olympiádu?
Bylo potřeba vypnout vědomí a hrát tak, jak jsem to měl při povedených zápasech vždycky rád - to už člověk hraje, že ani neví jak. Mně se to povedlo až v koncovce druhého setu, kdy soupeř snížil na 18:17. Tam jsem se nějak rozhodl, že už tomu nechám volný průběh a nechám to za mě dohrát něčím, co je nade mnou. A to se povedlo, ve třetím setu už jsem v tom jen pokračoval.

Co to vlastně hrálo za vás?
Je to především dvacet let usilovného tréninku a cestování po světě. Tudíž zkušenosti. Zkrátka jsem dal stranou všechny strachy a pochybnosti, které pramenily z toho, že nejsem v úplně dobré formě, mám za sebou dost šílenou sezonu, jsem dost unavený. To všechno mě limitovalo, tak jsem se svěřil do rukou tomu, co už za sebou mám. Byla to jediná cesta, jak ten zápas vyhrát. Jen hlavou to vyhrát nešlo, musel jsem se svěřit něčemu většímu.

To míváte často, že prohráváte 0:1 na sety, ale pak se rozehrajete k velmi dobrému výkonu?
Právě že málokdy. Většina mých důležitých zápasů probíhá tak, že vyhraju rychle první set, a potom mám problém v těch dalších. Třeba s tím Estoncem jsem všech osm předchozích zápasů kromě jednoho prohrál ve třech setech, vždycky jsem odešel na fyzičku.

Zmínil jste, že kromě her jde nyní o váš poslední turnaj kariéry. Vážně chcete po olympijských hrách končit?
Přesně tak jsem to myslel. Bude to sice moje třetí olympiáda, což je dlouhodobý sen a cíl, jsem nadšený. Ale všechno jednou končí. Znáte rčení, že když pijete z lahve, tak vždycky jednou spatříte její dno? Tak nějak to mám.

Ještě na ploše jste se objímal s otcem, vaším trenérem. Takže radost byla dvojnásobná?
Několikanásobná, protože tady bylo víc lidí, kteří mi přáli, včetně Gábiny. Ale táta je ten, kdo mě před dvaceti lety k badmintonu přivedl, sám ho kdysi hrál a reprezentoval, on mě to vlastně naučil. Je symbolické, že u toho teď byl taky - sám nikdy neměl šanci hrát pod pěti kruhy, v jeho éře ještě badminton nebyl olympijským sportem.

Kdo vás čeká ve čtvrtečním boji o postup do čtvrtfinále?
Zřejmě Belgičan indonézského původu Yuhan Tan, můj nejlepší kamarád na okruhu. Ale před dvěma týdny jsem ho porazil na turnaji ve Finsku, a předtím v lednu v Indii. Kdo ví, třeba mám nakročeno, třeba tady ještě nekončím.







Jste ve městě nová a nikoho neznáte?
Jste ve městě nová a nikoho neznáte?

Na eMimino.cz najdete maminky, které jsou na tom podobně.

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze