Bylo mu osm let, když nedaleko odtud, v Adelbodenu, skákal při dětských závodech z malého můstku. Beat Feuz tehdy upadl, způsobil si komplikované zlomeniny obou pat a na tři měsíce byl upoután na invalidní vozík. "To byly strašné měsíce. Ten vozík byl pro mě jako vězení," líčil.
Nyní je šampionem Lauberhornu a prohlašuje: "Splnil se mi největší sen. Tenhle závod je mýtus. Jeden z nejtěžších, jaký si můžete představit." 4 430 metrů. Tak dlouhá je při Lauberhornu cesta ke slávě.
"A Feuz na jejím konci šampionem být nemůže," tvrdili ještě loni švýcarští trenéři. Ano, mohl vyhrávat kratší sjezdy, tak jako loni v Kvitfjellu. Ale zdánlivě nekonečný Lauberhorn? S jeho fyzičkou? Ne, to nepůjde, usoudili. Šéftrenér Sepp Brunner mu marně promlouval do duše. Vytrvalostní trénink? Brr. "Abych šel dobrovolně sám běhat do lesa, to mě nikdo nedonutí," říkával Feuz.
V předsezonních testech fyzické kondice míval jedny z nejhorších výsledků z národního týmu. Jen se tomu smál: "Sílu nabírám z toastů s nutellou." Letošní Lauberhorn přitom považovali znalci za extrémní. "Možná nejtěžší, jaký se kdy ve Wengenu jel. Na téhle neklidné trati to chce svaly Ramba," tvrdil před jeho startem Klaus Kröll, loňský vítěz z Rakouska.
Jak to tedy, že vyhrál Feuz? Že v cílovém esíčku dokázal předstihnout průběžně vedoucího Rakušana Reichelta, jenž startoval s výhodným číslem 1? "Pomohla mu Rakušanka," usmívá se Feuzův osobní kouč Jörg Roten.
Dáma jménem Katrin Triendlová má prý na svědomí, že začal brát i letní přípravu mnohem zodpovědněji. Zamilovali se do sebe na juniorském mistrovství světa 2007, tehdy ještě byla rakouskou reprezentantkou. Mezitím už kariéru ukončila, o to více však pečuje o tu Feuzovu. Od léta chtějí začít společně bydlet, pořizují si byt v Innsbrucku. V sobotu tleskala z tribuny VIP, když její milý pobil Rakušany.
"S takovou formou může Beat za týden vyhrát i Hahnenkamm," prohlásil druhý Hannes Reichelt. Feuz si neodpustil dovětek: "Doufám, že jsem definitivně umlčel všechny, kteří zpochybňovali moji kondičku."
