Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šipkový robot Taylor vládne dál světu

Phil Taylor . - Phil Taylor.

5 2009
Už loni chtěl končit, však mu taky táhne na padesát. Ale dál zůstává. Dál zůstává králem šipek. Phil Taylor se stal počtrnácté mistrem světa. "Phil byl zase naprosto famózní. Ani deset hodin tréninku denně na něj nestačí," prohlásil nizozemský borec Raymond van Barneveld, který prohrál 1:7 v nedělním finále.

Kromě čtrnácti šampionátů Taylor ovládl téměř 80 dalších velkých turnajů a jako první v historii šipek si na odměnách vydělal přes milion liber. Osmačtyřicetiletý Angličan je prostě sportovní raritou.

A nebo snad nepovažujete šipky za sport? Je to pro vás jen hospodská zábava, při které se popíjí pivo a z nudy se hází na terč? Tak si to zkuste trochu profesionálně.

Vezmětu šipku, která musí mít maximálně 20 gramů a minimálně 60 milimetrů, a ze dvou a půl metru trefte třeba malinkou výseč uprostřed pole s číslem 20. To se pak totiž třikrát násobí. Vyšší číslo než 60 hodit na jeden pokus nemůžete.

Velký šampion Philip Douglas Taylor to zvládne třeba stokrát za sebou, klidně i víckrát. Zatímco většina ostatních hází obloučkem, on napřímo. "Je strašně těžké hrát proti počítači," poklonil se mu poražený finalista.

Taylor versus Van Barneveld, to je dnes v šipkách naprostý vrchol. Oba hrají dokonale, ve hře zvané "501" jim někdy stačí i devět šipek. Laicky řečeno: hodnotu 501 musí na co nejméně pokusů snížit přesně na nulu.

Chcete prostudovat pravidla šipek?

najdete je na www.sipky.cz

Loni ve finále mistrovství světa vyhrál Nizozemec v úchvatné bitvě, kterou za stavu 6:6 rozhodla po třech hodinách až náhlá smrt. Kdo ten zápas viděl, nemohl se odtrhnout od televizi. Mimořádná podívaná.

Letos neměl bývalý pošťák šanci a v bilanci s Taylorem si znovu pohoršil: ze 35 soubojů prohrál už 25krát. "Je mi Raymonda líto, ale jeden z nás prostě musel prohrát. Jsem rád, že já to nebyl," řekl Taylor.

Rodák ze Stoke se stal fenoménem, který občas na ostrovech zastíní i fotbal nebo ragby. V šestnácti praštil se školou a pracoval v keramické dílně za 52 liber týdně. Na šipky chodil jen do hospody. Teprve pak si ho všiml legendární šipkař Eric Bristow a věnoval mu 10 tisíc liber na přípravu. V roce 1990 vyhrál Taylor hned své první mistrovství světa, mimochodem ve finále porazil právě svého "sponzora" Bristowa.

PODÍVEJTE SE, JAK HÁZÍ ŠAMPION


V Anglii je od té doby stále populárnější. Kdo by nevěděl, že svou přezdívku Power (Síla) má vytetovanou na předloktí? Že ho společnost BBC nominovala na prestižní cenu o sportovní osobnost roku 2006? Že má čtyři děti a dva vnuky? Že miluje mátový čaj a rád poslouchá Joea Cockera? Že pořád žije ve Stoke?

"Tentokrát jsem mohl trénovat i o Vánocích, protože děti mi odrostly a náš dům najednou není plný dárků," vtipkoval Taylor krátce před finále.

On je pro šipky stejnou legendou jako Pelé pro fotbal, Wayne Gretzky pro hokej nebo James Bond pro film. A pozor, Taylor pořád nekončí. Plánuje další čtyři roky a vsaďte se, že bude podobně úspěšný jako dosud.

Netrpí nervozitou, nerozstřesou se mu ruce ve vypjatých chvílích, má pevný postoj, jeho pravá ruka je snad rukou robota. Vždyť šipky v profesionálním provedení, to je spíš věda, v níž rozhodují milimetry. Nepohnout se, dát šipce správnou rychlost, udržet stabilitu i formu, to umí Phil Taylor dokonale.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze