Republikový šampionát se bude konat ve Stříbře, u Štybarů doma, a o to prestižnější souboj to bude. "Moc rád bych Zdendu porazil v boji chlapa proti chlapovi," těší se Šimůnek, který nikdy, hlavně přičiněním právě Štybara, na zlato nedosáhl. "Věřím, že si to krásně užijeme."
Ale teď zpátky na start cyklokrosové sezony. Co se vám vybaví, když se řekne datum 28. října 2006?
To jsem vyhrál závod Světového poháru v Táboře a bylo by pěkné na to teď o víkendu navázat. Byl to krásný zážitek, kdy jsem dokázal i z mála najetých kilometrů závod vyhrát. Přálo mi štěstí. A v závěru jsem jel v obrovské euforii, diváci mě hrozně hnali dopředu. Ze začátku jsem moc nevěřil, že bych mohl být první, ale v posledním kole, když lidi na cílové rovince buráceli a mně zvonili do posledního kola, mně stály chlupy na ruce. Věděl jsem, že musím vyhrát, že nic jiného neexistuje.
Kdybyste se měl srovnat s loňskou sezonou, jste zase výkonnostně o kus výš?
Jsem na tom stejně jako loni, ale musím si to ještě uvědomit v hlavě, ta je důležitým faktorem výkonnosti. Minulý týden se mi na závodech vůbec nedařilo, ale teď je to něco jiného - jede se doma, jsem daleko víc namotivovaný a věřím, že se zase uvelebím v top desítce nebo top pětce, že budu s nejlepšími závodit.
Jsou teď Belgičani o třídu výš než ostatní?
Kdybych měl soudit podle posledního závodu, tak by byli o velký kus přede mnou. Kdybych použil přirovnání k závodu třeba z Plzně do Prahy, Belgičani by byli u Rudné a já teprve někde před Berounem. Ten závod mi vůbec nevyšel, trať mi neseděla, navíc jsem se ještě potýkal se zraněním krku a zad. Ale před třemi týdny jsem s nimi v poměrně těžkých závodech bojoval a byl jsem pevně zabudovaný v desítce. Z toho vycházím a do Tábora i do Plzně chci dojet s lehkostí, nechci se stresovat, ale hlavně se bavit.
Jak vysoko na žebříčku pro vás letošní Světový pohár je?
Určitě nejvýš, ten seriál má zvuk a závodům přikládám velký význam. A druhou prioritou je uspět na mistrovství republiky a na mistrovství světa v Americe.
Takže se neupínáte k jednomu závodu, k boji o duhový dres?
Určitě ne, jedu o celkové hodnocení a taky o smlouvu, takže musím být konkurenceschopný po celý rok. V Belgii čeká v řadě třicet čtyřicet kluků, kteří by se chtěli dostat do našich týmů, proto já musím jezdit na maximum každý víkend, kolikrát i dvakrát za víkend. S oblibou říkám, že mám mistrovství světa každý víkend, protože soupeři na startu jsou pořád stejní.
Máte už dnes takovou formu, se kterou byste chtěl jet na mistrovství světa?
To zdaleka ne, doufám, že se ještě rozzávodím. Letos jsem formu trošku posunul, na vrcholu bych chtěl být od prosince do února tak, aby to bylo vyšperkované na mistrovství světa. Na to se připravuju celé léto.
Jak vlastně koukáte na to, že se šampionát premiérově pojede za oceánem?
Je to radost, něco jiného. Sice to, že se poprvé pojede mimo Evropu, přinese velké starosti hlavně s dopravou, třeba nevím, jak se bude přepravovat materiál. Ten je pro cyklokrosaře důležitý, nestačí si vzít dva bicykly a letět, je potřeba mít tři čtyři, k tomu deset párů kol. Uvidíme, jak se s tím popereme.
